První máj   Street Art   Rioty   R.E. Skružný   Vznik ČSR   Vyhlazení   Vzdělání   En|De|Pl|Ru  
Aktivismus    Reporty    Pozvánky    Termíny    Vzpomínáme    Koncept    Ideologie    PC bezpečnost  

Diskuse o holokaustu v praxi

Není to tak dávno, co se zde na tomto serveru udála zajímavá diskuse, u níž by bylo škoda, kdyby upadla v zapomnění. Právě proto jsem se rozhodl připravit ji v podobě článku, který níže předkládám. Jen ve stručnosti o co vlastně jde. Jeden člověk zde napsal docela rozhořčený příspěvek s dotazem, jak je možné, že zpochybňujeme výpovědi svědků a přeživších holokaustu. Následně mu několik zdejších čtenářů oponovalo velice kvalitními argumenty.

Myslím, že se zde docela dobře ukázalo, že víra v holokaust je do značné míry poháněná zaslepenými iracionálními emocemi, které reflektují pravdu jen stěží. Z druhé strany se ukázalo, že vědomý, plně vůlí kontrolovaný rozum spolu s řádnou poučeností může a vskutku převyšuje první způsob „vědění“ doslova propastně. Jen ten, kdo jedná s chladnou hlavou, může mířit vstříc pravdě!

Ve vypsaných příspěvcích jsem pouze opravil nějaké překlepy a drobné chybky a upravil klikatelné odkazy. Jinak jsem neměnil vůbec nic.

– Heliopolis


1. Pan P. V. prvně napsal:

Dobrý den. Co třeba tento rozhovor „Osvětim-Březinka: tak si představuji peklo“ nebo dokument „Arnošt Lustig – devět životů“. Chcete říct, že si p. Lustig vymyslel ty příběhy o plynových komorách a všem co prožil? Lidí jako on, konkrétních přeživších přece muselo být tisíce. Co tyto jejich osobní výpovědi o plynových komorách? Pan Lustig jezdil po debatách se čtenáři po celé ČR. Bohužel je již mrtvý, ale měl byste tu odvahu se s ním setkat a tvrdit mu do očí, že lže? Téma revisionismus sleduji, ale tyto osobní výpovědi bych považoval za největší důkaz a těžko bych proti nim mohl oponovat člověku, který v Osvětimi přežil.

S pozdravem P. V.

2. Uživatel „Xakru“ mu odpovídá:

Není pochyb, že koncentrační tábory byly místa, kde vládla krutost. Nejen ty německé, za 2. sv. války, ale i ty ostatní. Rovněž je známé, že mezi dozorci se vyskytli různí sadisté (např. Ilsa Kochová), kteří zneužívali svého postavení. Stejně tak nikdo nepopírá značnou úmrtnost vězňů.
Nicméně, přečtěte si ten článek o panu Lustigovi ještě jednou a trochu uvažujte. Především, je tam odkaz na Rudolfa Vrbu. Zkuste si o tom člověku něco vygůglit! Budete překvapen. To je naprosto nevěrohodná osoba.

Dále povídačky o tančící židovce, která zastřelila dozorce jeho vlastní pistolí… Ještě k tomu v plynové komoře. No comment.

A pak ještě ty počty zplynovaných lidí…

Cituji: „zplynovali 400 000 maďarských židů“. Dovedete si představit, jak by bylo možno zabít plynem 400 000 lidí a pak nějak zlikvidovat 400 000 mrtvol?

Dále: „Němci každý den plynovali deset tisíc lidí denně, deset tisíc za noc“. Tedy 20000 lidí muselo být každých 24 hodin zabito v plynu a pak 20000 mrtvol spáleno v krematoriích.

Zjistěte si, jak taková kremační pec pracuje a kolik toho zvládne spálit za den.
A jistě najdete mnoho dalších nesrovnalostí, například spalování batolat v osmimetrových jámách.

Nemám důvod obhajovat či glorifikovat německou třetí říši, jedni moji rodiče a prarodiče zažili odsun z pohraničí po Mnichovu a druzí pak život v protektorátu přes válku. Víme všichni, že to nebylo žádné ejchuchů. Ale proč tolik lží? Proč takové zcela evidentní výmysly? Druhá světová válka nebyla zaviněna výhradně Němci či dokonce úzkým kruhem několika osob kolem A.H., jak se dnes presentuje. Ale pouze Němci jsou obviňováni z neuvěřitelných krutostí a ještě jen pouze vůči Židům.

Zkuste se zamyslit nad tímto stavem a najít si informace o této smutné kapitole dějin. Věřím, že na své otázky najdete odpovědi.

3. Pan P. V. reaguje:

Dobře, označme tedy Lustiga za lháře, fabulátora a sebestředného narcistu, který se celý život živil tím, že vydával knížky se lživými příběhy a užíval si života, nemusel tedy nijak manuálně pracovat a jistě byl za své lži dobře placen Izraelským státem. Ale co další lidé co Osvětim přežili, jak jsem již psal, museli jich být přece stovky, ne-li tisíce. Lze někde dohledat výpovědi těchto lidí? Jestli tedy plynové komory v Osvětimi nebyly, musel někdo z těchto lidí, třeba na sklonku svého života, vypovědět někomu z rodiny či někde publikovat, že to byla lež, žádné komory tam nebyly. Lze alespoň jedno takovéto svědectví dohledat?

4. „Xakru“ opět odpovídá:

Milý pane Vlku, já tady nehodlám označovat za lháře ani pana Lustiga, ani nikoho jiného. To mi laskavě nevkládejte do úst. Něco takového tvrdit bych si nedovolil o člověku, který prošel nacistickými lágry, bez ohledu na to, že jeho vnímání skutečnosti bylo zřejmě ovlivněno tamější krutou každodenní realitou. V tvrdých podmínkách koncentračních táborů vznikly lecjaké poplašné fámy a pověsti. A co se týče plynových komor, to je téma natolik obsáhlé, že nemá smysl to zde rozvíjet. Jen Vám k tomu sdělím, že na rozdíl od většiny revizionistů si myslím, že něco takového skutečně existovalo – jako soukromá iniciativa nějakého táborového důstojníka a možná jen v ojedinělém případě. Táborová šeptanda z toho samozřejmě udělala hrůznou legendu. Ale dochované reálie nesvědčí o jejich masově rozšířeném a státem organizovaném používání. Na toto téma najdete mnoho materiálu, včetně vědeckého zkoumání dochovaných budov, které údajně byly plynovými komorami. (Podotýkám, že konkrétně v Osvětimi jsou pl. ko. postavené až po válce, neboť ty původní se jaksi nedochovaly.)

Pomohu Vám s pátráním: samotný fakt, že jistý pan Eliezer Wiesel (vygůglete si) přežil koncentrák a následný transport z Osvětimi do Buchenwaldu, ukazuje spíše na to, že vězňové v k.t. byli pro Němce spíše cennou pracovní silou než obtížnými osobami, pro které je třeba stavět plynové komory.

P.S. už jste si našel toho Rudolfa Vrbu?

5. Do diskuse vstupuje člověk s přezdívkou „Heliopolis“. Argumentuje proti námitkám pana P. V.:

Prosím prostudujte vše, na co zde odkáži (je to krátké) a pak dejte vědět, co si o tom myslíte. Neberte tuto výzvu prosím nikterak osobně, jde mi jen čistě o pravdu v diskutované věci, u níž si myslím, že vyvracím veškeré vaše zde napsané názor.

1. Arnošt Lustig je minimálně v jedné věci usvědčený lhář. Protektorátní anekdotu, týkající se (vymyšlené) německé krutosti, vykládal v televizi jako skutečnou událost, kterou prý v KT zažil! Viz zde NS: Skleněné oko.

Mimochodem, osobně jsem zažil člověka, který naprosto shodně vykládal méně známé vtipy jako skutečné historky! Tedy nestoudně (a dost věrohodně) lhal. Netýkalo se to vůbec holokaustu ani 2. sv. války, chci ale jen poukázat, že takovíto lidé skutečně existují.

Navíc, když se zamyslíte nad tou Lustigovou “příhodou” bez emocí, zjistíte, že to je dost nepravděpodobná – musím říct – blbost…

2. Jestliže má případný čtenář problém přijmout co jsem napsal v bodě č. 1, nechť se podívá na tohle: youtube: žid vysvětluje, proč lhal o holokaustu.

Problém lhářů je v tom, že vždy vypadají věrohodně a vždy si získají emocionální sympatie obelhávaných.

3. Jestliže chcete skutečné věrohodné výpovědi “přeživších”, podívejte se třeba na toto (youtube). Zkuste se nad tím zamyslet, zda je věrohodnější toto, nebo ty stěží reálné příběhy. Vodítkem by mohlo být také prostudování tohoto (text).

4. Ač se to může zdát podivné, očití svědci nejsou vůbec věrohodní svědci (takovéto závěry vyplývají z jakýchsi moderních výzkumů soudní praxe, odkazy nejsem schopen dohledat). Svědek jen málo kdy ví co se vlastně děje a strašně moc si domýšlí, aniž by si toho byl třeba vědom. Navíc, běžný, průměrný člověk není příliš inteligentní a uvěří ledasčemu. Takový byl i průměr vězňů KT, čímž nechci nikoho hanět, jde o prostou antropologickou konstantu.

Tak například značné množství “přeživších” plynových komor lze vysvětlit následovně: V KT kolovaly různým způsobem vytvořené zvěsti o tom, že Němci vězně plynují ve sprchách. Když pak v té době třeba velice mladého anebo vystrašeného žida poslali do skutečných sprch, mohl následně nabýt dojmu, že přežil plynovou komoru. Nebo se mohl o plynování ve sprchách dozvědět až po válce, a spojit to se vzpomínkou na to, že byl ve sprše. Trochu prostěji se o tom píše v knize Zemřelo skutečně šest milionů?, dostupná je online zde.

Opakuji, výpovědi průměrného svědka nejsou vůbec věrohodné. Často uvádím takovýto příklad: Obyčejný člověk neví nic o současné politické situaci ani dnes, natožpak třeba po padesáti či více letech, přestože se ho ta politická situace týká. Že někdo něco zažil (časově) vůbec neznamená, že o tom něco ví.

6. Nakonec ještě do diskuse vstupuje „Midilird“. Přidává další argumenty k vyvrácení námitek pana P. V.:

Tak Xakru a Heliopolis to hezky rozvedli, tudíž z mé strany jen krátce.

Mnoho tzv. „přeživších“ skutečně lhalo, několik příkladů:

http://radicalrevival.wordpress.com/2010/01/18/dalsi-svedek-holokaustu-odhalen-jako-lhar/
http://radicalrevival.wordpress.com/2010/01/24/moshe-peer-muz-ktery-sestkrat-prezil-plynovou-komoru/
http://radicalrevival.wordpress.com/2010/02/08/pribehy-holokaustu-2-herman-rosenblat/
http://radicalrevival.wordpress.com/2010/08/11/elie-kde-mas-tetovani/
http://radicalrevival.wordpress.com/2010/09/21/simon-weisenthal-byl-lhar/
http://radicalrevival.wordpress.com/2010/08/29/slavna-fotografie-prezivsich-z-buchenwaldu/

Ano, přeživších bylo tisíce a miliony, ale naprostá většina z nich, troufnu si tvrdit, že z těch co žijí je to 100%, nikdy žádnou plynovou komoru ani údajné strašlivosti Němci páchané (zabíjení párou, elektřinou, výroba mýdla z Židů apod.) neviděli. Dnes se tyto věci stali všeobecně přijímanými zkušenostmi a fakty, které se tito lidé vědomě i nevědomě jen doplnili do svých vzpomínek na zřejmě nejhorší období svého života, aby jim to vše nějak dávalo smysl. Přičemž většina z nich vždy nakonec přizná, že o plynové komoře, o které mluví, vlastně slyšeli od toho a toho, a ten je už bohužel mrtvý (často člen rodiny nebo velmi dobrý přítel, který by zaručeně nelhal). Přeživší mluvící o těchto věcech nikdy nezmiňují detaily, protože ty je usvědčují ze lži, a často si jejich výpovědi odporují. Židovský historik Jan van Pelt si tuším kdysi právě na tuto skutečnost někde stěžoval.

Holokaust a příběhy o plynových komorách se tak stávají jakýmisi zděděnými vzpomínkami, mýtem. Viz:

http://radicalrevival.wordpress.com/2011/11/10/mytus/
http://radicalrevival.wordpress.com/2012/01/27/den-pamatky-holokaustu/

Krom toho, jak už výše zmínil Heliopolis, svědecké výpovědi jsou i v dnešním soudnictví a psychologii brána s rezervou, protože lidská paměť není vždy věrohodná, může být zmanipulovaná, změněna nebo zaujatá. Ve Spojených státech například podle toho upravili i svůj přístup k nim.

Abych zodpověděl Vaši otázku, tak ano, krom toho, že by mi reálně hrozilo (stejně jako teď), že mě za to zavřou, neměl bych problém Lustigovi nebo někomu jinému říct, že prachsprostě lže. Tím netvrdím, že nutně vědomě lhal, spíše si myslím, že byl sám obětí holokaustového mýtu, který si spojil se skutečností.


|Autor: Heliopolis|Zdroj: radicalrevival.wordpress.com|31.3.2014|