Každý bílý Čech, který nezná podstatu národního socialismu a čerpá z poznatků desítky let omílané žido-bolševické propagandy, musí zákonitě projevit odpor k propagaci ideje, která měla údajně za úkol „vymazat“, „vyhladit“, „zničit“ český národ.
Je důležité si neustále připomínat, že poválečné propagandistické mýty nesmí nikdo brát doslova a jako svátost. Stačí si vzpomenout na Katyňský masakr a jeho dva různé scénáře..
Pokud tedy někdo používá prokazatelné nesmysly jako základ svých argumentací, tyto nesmysly si neprověří a slepě je přijme za nezpochybnitelnou pravdu, bude jednou nemile překvapen. Tento článek se však netýká „obyčejné“ většiny mladé konzumní populace, ale především „vlastenecké“ a „klero-fašistické“ části české protisystémové opozice.
Někteří kamarádi řeknou: „Asi by se neměli takto odrazovat potencionální příznivci od našich myšlenek“. Já však odpovím – národní socialismus už svou podstatou odrazuje slabé a bojácné, hloupé a naivní.
Antisemitský „vlastenec“, který obviňuje národní socialismus z mýtu „holocaustu“ slovy: „Hitler dal holocaustem Židům do rukou moc“, a obviňuje tím i národní socialismus jako takový, nemá dostatek vlastního úsudku a těžko někdy pochopí velikost úkolu znovudobytí Evropy od židokratické nadvlády.
Čím více se bude národní socialismus zbavovat nánosu bahna žido-bolševických pomluv a lží, a bude se dostávat na světlo jeho pravá podstata, tím více osloví skutečně silné, pevné a odhodlané české a evropské bojovníky, skutečně uvědomělé revolucionáře. Národní socialismus nesmí stavět na hlouposti, ukřivděnosti a ufňukanosti, nesmí nikdy dopadnout jako naivní „vlastenecké“ spolky.
Velkou měrou jsme těmito lidmi ze slzavého údolí očerňováni, že německá idea nás měla jako národ znásilnit a zahubit, a je tedy nemyslitelné ji podporovat. Omyl.
Nikdo z německých národních socialistů neměl v úmyslu likvidovat fyzicky český národ, ani mu upírat práva na jeho kulturní a politický život. To ostatně ještě na podzim roku 1940 zdůraznil Dr. Goebbels, vědouc, že německá trpělivost není věčná, a že by si to česká vládnoucí vrstva už měla konečně uvědomit.
V prvních dvou a půl letech se jak němečtí představitelé nacismu, tak jejich čeští spolupracovníci do ochraptění snažili vysvětlit českým politikům, že odstranění židovské nadvlády Londýna a Paříže neznamená, že se k ní musí české země co nejrychleji znovu připoutat. Snažili se vládě vysvětlit, že si Němec nenechá kálet na hlavu od Žida v Protektorátu tak, jako to už dvacet let předvádí v českých zemích jeho český protějšek.
Žid se však obratně stal maskotem české společnosti, protektorátními politickými představiteli byl označen za Čecha a milý gen.Alois Eliáš, tehdejší předseda vlády a zároveň velmistr svobodných zednářů, odmítal všechny návrhy na eliminaci židovského vlivu v českých zemích, a snažil se Židy všemožně podporovat.
V tomto duchu se tedy nesly dva a půl roku Protektorátu, kdy po celou tuto dobu uvědomělí Češi i Němci upozorňovali na skutečnost, že Německo si donekonečna všechno líbit nenechá, zvláště poté, co mu židovská klika v Anglii a Francii vyhlásila válku. Po dvou a půl letech, kdy už Evropané bojovali i na východní frontě proti bolševismu, a kdy Němci přicházeli na bojišti o tisíce a tisíce německých soukmenovců, došla německému vedení trpělivost s židovskou, úlisnou a vypočítavou, politickou morálkou v českých zemích, a na zavedení pořádku byl na počátku září 1941 povolán všem známý R.Heydrich a začala fungovat jeho kontroverzní pravidla.
Byl to všemi očekávaný důsledek dvou a půl let prožidovské, londýnské politiky, kterou tu, uvnitř Německa, bez ohledu na budoucnost českých lidí a pouze ve jménu Židů, prosazovali čeští protektorátní politici.
České země tedy nechtěl nikdo z Němců znásilnit, český národ nechtěl nikdo z Němců vyhubit. Byla to jen a pouze česká prožidovská politika, která ruku v ruce s evropskými Židy a židokraty bojovala od roku 1933 proti Německu a jeho snaze o potlačení židovské nadvlády, a která nakonec dovedla český národ až k možnému poněmčení. Strčí-li někdo člověka pod kola nákladního auta, nese vinu za jeho smrt on, nikoliv řidič vozu. Oslavovat tedy vrahy národa, a nadávat na velmi výkonný a silný nákladní vůz, který nás mohl svést do lepších časů, je klasický výsledek pokřivené žido-bolševické propagandy, žido-bolševického vymývání mozků.
Tyto jasné a historicky zmapované skutečnosti bude tedy nutno stále více šířit mezi českou společnost, aby se nebála nákladního vozu, nýbrž aby se měla na pozoru před těmi, co ji pod jeho kola, či dnes pod kola úplně jiných, nemilosrdně brutálních vozů, nepozorovaně strkají.
Získáme tak na naši stranu silné české a evropské bojovníky, kteří nepláčou a nenaříkají, kteří přemýšlejí hlavou, a spolu s námi pod praporem národního socialismu vykročí odvážným a pevným krokem vzít si zpět to, co vrazi národů a Evropy prodali Židům. Naši svobodu, naši půdu, naši krev.
|Autor: P.O.|Zdroj: svobodnyodpor.info|19.6.2014|
Je důležité si neustále připomínat, že poválečné propagandistické mýty nesmí nikdo brát doslova a jako svátost. Stačí si vzpomenout na Katyňský masakr a jeho dva různé scénáře..
Pokud tedy někdo používá prokazatelné nesmysly jako základ svých argumentací, tyto nesmysly si neprověří a slepě je přijme za nezpochybnitelnou pravdu, bude jednou nemile překvapen. Tento článek se však netýká „obyčejné“ většiny mladé konzumní populace, ale především „vlastenecké“ a „klero-fašistické“ části české protisystémové opozice.
Někteří kamarádi řeknou: „Asi by se neměli takto odrazovat potencionální příznivci od našich myšlenek“. Já však odpovím – národní socialismus už svou podstatou odrazuje slabé a bojácné, hloupé a naivní.
Antisemitský „vlastenec“, který obviňuje národní socialismus z mýtu „holocaustu“ slovy: „Hitler dal holocaustem Židům do rukou moc“, a obviňuje tím i národní socialismus jako takový, nemá dostatek vlastního úsudku a těžko někdy pochopí velikost úkolu znovudobytí Evropy od židokratické nadvlády.
Čím více se bude národní socialismus zbavovat nánosu bahna žido-bolševických pomluv a lží, a bude se dostávat na světlo jeho pravá podstata, tím více osloví skutečně silné, pevné a odhodlané české a evropské bojovníky, skutečně uvědomělé revolucionáře. Národní socialismus nesmí stavět na hlouposti, ukřivděnosti a ufňukanosti, nesmí nikdy dopadnout jako naivní „vlastenecké“ spolky.
Velkou měrou jsme těmito lidmi ze slzavého údolí očerňováni, že německá idea nás měla jako národ znásilnit a zahubit, a je tedy nemyslitelné ji podporovat. Omyl.
Nikdo z německých národních socialistů neměl v úmyslu likvidovat fyzicky český národ, ani mu upírat práva na jeho kulturní a politický život. To ostatně ještě na podzim roku 1940 zdůraznil Dr. Goebbels, vědouc, že německá trpělivost není věčná, a že by si to česká vládnoucí vrstva už měla konečně uvědomit.
V prvních dvou a půl letech se jak němečtí představitelé nacismu, tak jejich čeští spolupracovníci do ochraptění snažili vysvětlit českým politikům, že odstranění židovské nadvlády Londýna a Paříže neznamená, že se k ní musí české země co nejrychleji znovu připoutat. Snažili se vládě vysvětlit, že si Němec nenechá kálet na hlavu od Žida v Protektorátu tak, jako to už dvacet let předvádí v českých zemích jeho český protějšek.
Žid se však obratně stal maskotem české společnosti, protektorátními politickými představiteli byl označen za Čecha a milý gen.Alois Eliáš, tehdejší předseda vlády a zároveň velmistr svobodných zednářů, odmítal všechny návrhy na eliminaci židovského vlivu v českých zemích, a snažil se Židy všemožně podporovat.
V tomto duchu se tedy nesly dva a půl roku Protektorátu, kdy po celou tuto dobu uvědomělí Češi i Němci upozorňovali na skutečnost, že Německo si donekonečna všechno líbit nenechá, zvláště poté, co mu židovská klika v Anglii a Francii vyhlásila válku. Po dvou a půl letech, kdy už Evropané bojovali i na východní frontě proti bolševismu, a kdy Němci přicházeli na bojišti o tisíce a tisíce německých soukmenovců, došla německému vedení trpělivost s židovskou, úlisnou a vypočítavou, politickou morálkou v českých zemích, a na zavedení pořádku byl na počátku září 1941 povolán všem známý R.Heydrich a začala fungovat jeho kontroverzní pravidla.
Byl to všemi očekávaný důsledek dvou a půl let prožidovské, londýnské politiky, kterou tu, uvnitř Německa, bez ohledu na budoucnost českých lidí a pouze ve jménu Židů, prosazovali čeští protektorátní politici.
České země tedy nechtěl nikdo z Němců znásilnit, český národ nechtěl nikdo z Němců vyhubit. Byla to jen a pouze česká prožidovská politika, která ruku v ruce s evropskými Židy a židokraty bojovala od roku 1933 proti Německu a jeho snaze o potlačení židovské nadvlády, a která nakonec dovedla český národ až k možnému poněmčení. Strčí-li někdo člověka pod kola nákladního auta, nese vinu za jeho smrt on, nikoliv řidič vozu. Oslavovat tedy vrahy národa, a nadávat na velmi výkonný a silný nákladní vůz, který nás mohl svést do lepších časů, je klasický výsledek pokřivené žido-bolševické propagandy, žido-bolševického vymývání mozků.
Tyto jasné a historicky zmapované skutečnosti bude tedy nutno stále více šířit mezi českou společnost, aby se nebála nákladního vozu, nýbrž aby se měla na pozoru před těmi, co ji pod jeho kola, či dnes pod kola úplně jiných, nemilosrdně brutálních vozů, nepozorovaně strkají.
Získáme tak na naši stranu silné české a evropské bojovníky, kteří nepláčou a nenaříkají, kteří přemýšlejí hlavou, a spolu s námi pod praporem národního socialismu vykročí odvážným a pevným krokem vzít si zpět to, co vrazi národů a Evropy prodali Židům. Naši svobodu, naši půdu, naši krev.
|Autor: P.O.|Zdroj: svobodnyodpor.info|19.6.2014|
