První máj   Street Art   Rioty   R.E. Skružný   Vznik ČSR   Vyhlazení   Vzdělání   En|De|Pl|Ru  
Aktivismus    Reporty    Pozvánky    Termíny    Vzpomínáme    Koncept    Ideologie    PC bezpečnost  

Hrdinská etika

Hrdinství lze považovat za souhrn všech árijských hodnot, vůbec nejživější vyjádření vůle k oběti, transformace a vitalismu, tak explicitně doložených v západní euro-mytologii a folklóru. To hrdina zaujímá onen posvátný prostor, skrze nějž načíná nový aspekt seberozvoje mezi člověkem a božským. Je to hrdinský skutek přemostit tyto sféry, protože stojí před svými bohy, hledač i nalezení, vnějšek i nitro jediného sebeodrážejícího mystéria.

“Šťastný život není možný, to nejvyšší, čeho může člověk docílit, je hrdinská cesta životem.” Schopenhauer

V nejčistší tradici hrdina není spokojený s omezením na pouhou lidskou existenci, protože jeho dobrodružství slouží k jeho pozvednutí za hranice zcela běžného stavu člověka. Jeho cesta je cestou po stezce volby udatnosti a neohroženosti, kterou vnímá jako svou osobní výpravu a osud. Samotným jádrem hrdinova počínání je vlastní sebeuvědomění a jasný smysl  účelu prostřednictvím dokonalého znovusjednocení se svou “hamingja”, což je výraz, jímž starověcí Seveřané označovali “božské já” v člověku. Mnoho hrdinských postav přetrvává z literatury minulosti, ačkoliv nesčetná jména kdysi vrcholné důležitosti byla navždy ztracena. Hrdinské legendy stojí jako zahalené důvody pro věčné lidské hledání a zápas za pravdu. Tyto příběhy o odvážných však nejsou jen pouhá fantazie, i když se tak často berou. Jsou součástí uspořádaného souboru tradice, rozvíjejícího se během staletí a dosvědčující dobře vybudovanou metafyzickou základnu. Jako mýty antického starověku jsou hrdinské mýty naší mytologie symbolicky posvátné jako prostředky pro gnostické chápání. A hrdinská stezka se zase stává konceptem nezbytným pro úplný rozvoj lidské mysli a ducha, jakož i stále se rozvíjejícího vědomí a podvědomé psýché rasy, kterou je hrdina představitelem.Hrdina by v plném slova smyslu nebyl vůbec hrdinou, pokud by pro něj smrt znamenala něco hrozivého. Přijetím nevyhnutelného osudu se tedy lapá do sítě neúprosného jednání, protože se odvážně vydává čelit úkolům své výpravy s cílevědomým úmyslem, jemuž nebrání převládající materiální svět. Achilles bojoval za věčnou slávu, Alexander bojoval za ovládnutí světa, Alcibiades za světovou proslulost, Cato za Římskou republiku a vlastní sebeúctu. Rodrigo Diaz bojoval pro peníze. Hrdina má mnoho cest na výběr, ale ti, co bojují za pravdu, za své bohy, za svůj lid a blaho planety, na níž žijeme, jsou ti největší hrdinové ze všech!

“Bloud je, kdo myslí, vyhne-li se boji, že bude žít věčně. Stáří má schystánu pro něho smrt, i když ho oštěpu ušetří.” Výroky Vysokého

Hrdina ztělesňuje rysy, o než usiluje zdravá rasa a kultura, jež ho zplodily. Bez hrdiny společenství postrádá klíčový rozměr, protože hrdina je obvykle duší společenství; je mýtem v akci. Zachovává tedy to, co je vznešené, inspirující a hodnotné pro společnost. Homérův epický tlustopis “Ílias”, napsaný v 8. či 9. století př. n. l., dodnes mnozí považují bezesporu za nejvýznamnější hrdinský epos, který kdy árijský člověk sepsal. Asi nejstarším zachovaným a věhlasně proslulým příkladem je “Epos o Gilgamešovi”, jenž byl nalezen na hliněných tabulkách a byl původně zapsán už před více než 5,000 lety.Nezávislá myšlenka zvláště v nepohanských, teokratických státech často vede k pronásledování. Velká část významných hrdinských příběhů starověkých Keltů a Teutonů byla vymazána v důsledku neúprosného přílivu křesťanského útlaku vůči svobodnému smýšlení, z přírody vycházejícího pohanského gnosticismu Evropy. Zatímco naši starověcí předkové jakožto původní lid tvořil a produkoval hrdiny,  nesourodé masy dnešní konzumem hnané doby mohou jen koukat a poslouchat je s téměř nestoudným a pasivním rozčarováním.  Pro další zhoršení tohoto nepřirozeného odklonu k průměrnosti za systémem stojící světoví vládci (mocenská elita) neúnavně a  nepřetržitě pracuje na tom, aby dále prosazovala vše, co oslabuje a ničí základy a vznešenou etiku Árijstva.Hrdina se dle vlastní přirozenosti dostává nejblíže vědomému procitnutí a často je v rámci společnosti nejvíce nepokojný, neusazený a nepochopený. Když se ve světové aréně vynoří hrdina větší než život, je týmiž protikladnými silami vážně napaden a zlomyslně hanoben u zmanipulovaného davu. S bezduchou, materialistickou psýché naší moderní éry přicházejí klamné iluze bezpečí a toto bezpečí samotné se stává uctívané jako svrchované božstvo.Jako dosud v žádném období v dějinách čelí árijský člověk velice reálné možnosti kulturního zničení a rasového zániku. Pokud máme připravit cestu vyšší epoše osvícení, stane se nezbytností obnovit úctu k chrabrosti a v rámci našeho lidu nahromadit podnícenou sílu se záměrem, což bude tato vyšší epocha vyžadovat pro zajištění našeho přežití jakožto druhu. Víra lidí řídí jejich touhy a formuluje nezbytné činy. Přichází ona hodina, přichází onen muž. To v dobách nouze se hledají a nachází hrdinové. Hrdinská etika se musí znovu oživit, aby se tato  hlavní cena vyrvala ze sevření chaotického monstra, stvořeného upadajícím lidstvem. Vzdělávací systémy, náboženství a vlády se již dlouho stávají zkaženým nádorem, v němž  se nevědomost jedné generace přenáší na její potomstvo jako dědičná nákaza. Vykonává se každá forma sociálního zla, aby nadmíru bujelo, a vysokému postavení rasové etiky se pravidelně vyhrožuje vyhlazením. Je to zoufalství, co pobízí lidi, aby toužili po šampionovi, ochránci či vykupiteli, a jakmile ho poznají, nabídnou mu své uctívání.

Duchovní hledání pravdy znamená zrání árijského hrdiny tváří v tvář osudu, jemuž čelí po boku svých bohů. Pozvednutím se k této celistvosti hrdina navíc přesahuje k nesmrtelnosti jeho vyvolených etnických rádců z legend. Omyl podléhá smrti, pravda je nesmrtelná a hrdina si zvolí dle svého rozhodnutí bohy, jimž bude sloužit a zůstane věrný. Takto se stává klíčovou postavou fyzického a kosmického dramatu, maje značnou svobodu v tom, jak si vykládá svou úlohu, přesto je předurčen naplnit svůj přidělený úkol. My všichni máme podíl na mýtu každého hrdiny a hrdinská postava se zase stává odrazem našeho vlastního trpícího nevědomí. Skrze jeho úděl přenášíme své ambice, své ideály, své naděje, svou víru, protože ty utvářejí naše etnické mýty, tvořící samotné základy základy síly rasy.

V Homérově “Odyssei” se Odysseus odhaluje jako smrtelník usilující o pozici hrdiny, čehož nakonec dosahuje díky odvážné plavbě po mořích dočasné nejistoty. Svázání Kyklopů se stává symbolem Odysseovy vlastní umíněnosti, jejíž síla musí být nejprve zničena, než na její místo může dosednout božské. Hrdinská výprava nezaručuje, že přijde osvobození. Jen ukazuje, jak je možné, aby přišlo, aby ego mohlo docílit vědomí. Být zapomenut znamená zemřít docela. Síla našich skutků v tomto prchavém životě v Midgardu (na Zemi) je tím, co určí měřítko naší hodnoty, jakožto lidské bytosti, či naši schopnost dosáhnout onoho místa za hranicemi lidského života na mostě, který se klene k božství, kde mohou kráčet jen hrdinové. Všechno začíná u jedince a jak tvrdí Carl Jung: “Ve skutečnosti pouhá změna postoje jedince dokáže vyvolat obrodu ducha celých národů.”

“Rozezněte, rozezněte polnici, foukněte do píšťaly, po celém světě smyslů rozhlaste, že jediná naplněná hodina slavného života se vyrovná celé epoše beze jména.” Mordaunt


|Autor: Wolf|Zdroj: sarmatia.wordpress.com|17.6.2014|