Vždy, když přijde na pořad dne téma holokaust a židovské pronásledování, vždy se zmíní nejhorší peklo ze všech – Osvětim, synonymum lidského utrpení, strádání, největší lidský hřbitov na světě. A dá se říct, že zcela oprávněně, vždyť zde přece zahynulo 1,1 milionů lidí. Co z toho, že před dvaceti lety to číslo bylo asi o 3 miliony větší a před tím se dokonce blížilo 10 milionům. Teď tam je jeden milion a to nelze zpochybnit. Ovšem stejně jako tento milion, předchozí čtyři a další údajné počty obětí Osvětimi jsou pouze odhady:
Neznámo milionů uvedl profesor politických věd, Rudolph Rummel, ve své knize z roku 1991, Democide: Nazi Genocide and Mass Murder. Na stejném místě spekuluje, že jich mohlo být 4 až 4,5 milionu, viz. níže.
9 000 000 je uvedeno ve francouzském dokumentu Nuit et brouillard z roku 1955, který vidělo miliony lidí (převážně studentů) na celém světě.
8 000 000 zase uvádí Francouzská kancelář pro válečné zločiny při Norimberku, dokument z 31.12. 1945. Tato cifra je taktéž zmíněna v knize Eugenea Aroneanua Inside the Concentration Camps: Eyewitness Accounts of Life in Hitler’s Death Camps z roku 1946.
7 000 000 uvádí Richard Breitman ve své knize US inteligence and the Nazis (2005), taktéž toto číslo cituje Time Magazine z 16. července 1965 z úst vícepremiéra Spojeného království, George Browna a židovský přeživší Raphael Feigelsohn v Camps de concentration, Office français d’édition.
6 000 000 je uvedeno v knize Auschwitz Doctor od Miklose Nyiszlie. Později bylo (jak jinak) prokázáno, že tento “doktor” nikdy v Osvětimi nebyl a celá kniha je smyšlená. Přesto je kniha často citována historiky (jak jinak).
5 000 000 až 5 500 000 je uvedeno roku 1945 při Osvětimském procesu s Rudolfem Hössem (velitel tábora Osvětim) v jeho “přiznání,” které sám napsal a podepsal, ovšem v angličtině, jazyku, který neuměl. Později se britští Židé, členové British Field Police Force, v knize Legions of Death přiznali, že z Hösse jeho přiznání dostali mučením.
5 000 000 bylo uvedeno 20. dubna 1978 ve francouzském deníku Le Monde a také 23. ledna 1995 v německém deníku Die Welt. Dne 1. září 1989 se Le Monde “opravý” na 1 433 000. Toto číslo figurovalo také v televizním seriálu The Search Of… v dílu Angel od Death, poprvé vysílaného v únoru 1979. Tuto cifru také uvedl při soudu v Gmundenu doktor SS Friedrich Entress (podle knihy People in Auschwitz od Hermanna Langeibena, str. 59). Také bylo uvedeno ve floridský novinách The Evening Independent z 11. dubna 1945, rovněž i ve zprávě Slave Labor in Russia vypracované OSN v roce 1949.
4 500 000 až 7 000 000 je uvedeno v knize polskoamerického Žida, Dr. Filipa Friedmana, This Was Oswiecim: The Story of a Murder Camp z roku 1946.
4 000 000 až 6 000 000 zmínil americký prezident Ford na summitu v Helsinkách (Boston Globe, 30. července 1975)
4 000 000 až 4 500 000, převážně Židů, uvedl profesor politických věd, Rudolph Rummel ve své knize z roku 1991, Democide: Nazi Genocide and Mass Murder.
4 000 000 bylo uvedeno v sovětském dokumentu (008-USSSR) z 6. května 1945 a při několika dalších příležitostech (Blue Series Volume VII, str. 589 a Blue Series Volume IX, str. 611) a oficiálně potvrzeno Norimberským soudem dne 1. října 1946 (Nuremberg Show Trial. IMT XXXIX, str. 241-261). Číslo bylo také zmíněno v reportáži amerických novin The New York Times 18. dubna 1945. O padesát let později 26. ledna 1995 zveřejnily The New York Times a The Washington Post číslo 1 500 000 podle nového zjištění Osvětimského muzea. Ve skutečnosti s tímto “objevem” přišlo muzeum už v roce 1990 (viz níže), ale polský prezident Lech Walesa ho uznal až po pěti letech. Dále toto číslo bylo 24. listopadu 1989 uvedeno v dokumentu žalobce Majorowského 12 js 1037/89. Dne 26 července 1990 ho zmiňuje největší německý židovský týdeník Allgemeine Jüdische Wochenzeitung a 8. prosince 1993 ho zmiňuje druhá největší německá televize ZDF a 25. ledna 1995 německé noviny Wetzlaer Neue Zeitung, tedy v době, kdy už bylo číslo revidováno. Čtyři miliony se rovněž nacházejí v knize The Black Book z roku 1946 a v knize Jakóba Joczka The Jewish People and Jesus Christ After Auschwitz z roku 1981. Čtyř milionová varianta rovněž figuruje v židovském časopise Jewish Frontier (Jewish Frontier Vol. 52-54 z roku 1985), z těchto čtyř milionů mělo být podle časopisu tři miliony Židů. Od roku 1945 do roku 1990 oficální počet mrtvých v Osvětimi (Official Auschwitz State Museum Guidebook, str. 19.).
3 500 000 se nachází roku 1991 v Dictionnaire de la langue francaise z roku 1991 a roku 1979 je uvedeno v úvodu knihy Eyewitness Auschwitz – Three Years in the Gas Chambers československého Žida Filipa Mullera.
3 000 000 je ve vynuceném svědectví Rudolfa Hösse, což mělo být číslo mrtvých jenž zemřeli do 1. prosince 1943. Později zmíněno 7. června 1993 v novinách Heritage, největších židovských novinách v Kalifornii, i přesto, že Osvětimské muzeum už tři roky před tím stanovilo počet mrtvých mezi 1 100 000 – 1 500 000 (viz níže). Dne 1. října 1946 je toto číslo také zmíněno v dokumentu Norimberského soudu 3868-PS. V prvním měsíci roku 1995 je toto číslo taktéž zmíněno v německém historickém časopise Damals, opět v době, kdy byl počet obětí revidován.
2 500 000 uvedl slavný “svědek” holokaustu Rudolf Vrba 16. července 1981 v Izraeli při procesu s důstojníkem SS, Adolfem Eichmannem. Ten samý svědek musel následně při Zündelových procesech přiznat, že žádné vraždění nikdy neviděl a svědectví podané v jeho knize je pouze “leterárním vyjádřením”. Toto číslo rovněž uvádí Encyclopaedia Britannica z roku 1963 na straně 288.
2 000 000 uvedli tři slavní historici holokaustu Leon Poliakov (1956) v Harvest of Hate; George Wellers roku 1973 v The Yellow Star at the Time of Vichy a Lucy Dawidowicz roku 1975 v The War Against the Jews. Taktéž americkými novinami The Peninsula Times Tribune, San Fransisco (18. července 1990) a německým Hamburger Adendblatt (25. července 1990) a Die Welt opět už po zrevidování 17. ledna 1995.
2 000 000 až 4 000 000 uvedl izraelský historik Yehuda Bauer roku 1982 ve své knize A History of the Holocaust, v roce 1989 se už, ale opravil na 1 600 000.
2 000 000 až 3 000 000 podle přiznání SS-mana Pery Broada v KL Auschwitz in den Augen der SS, Verlag des Staatl. Museums Auschwitz z roku 1973.
1 500 000 v roce 1995 se stává “oficiálním” číslem mrtvých v Osvětimi. Toto číslo je potvrzeno polským prezidentem Lechem Walesou na žádost Osvětimského muzea. Už v roce 1990 ovšem byla v Osvětimi vyměněna tabule, která hlásala počet 4 000 000 obětí. Toto číslo uvádí již 18. července 1990 noviny The Toronto Sun a The Washington Post. 11. června 1992 se číslo objevuje na stránkách největšího německého židovského týdeníku Allgemeine Jüdische Wochenzeitung, 8 října 1993 ve vysílání německé televize ZDF a 27. ledna 1995 v deníku Die Welt.
1 471 595 uvedl ve svém článku pro francouzský Le Monde roku 1983 historik Georges Wellers, který ještě roku 1973 byl přesvědčen o 2 milionech. Z tohoto už opraveného počtu mělo být 1 352 980 Židů.
1 433 000 1. září 1989 uvedl francouzský deník Le Monde.
1 400 000 2. února 1995 v největším německém týdeníku Bunte.
1 250 000 uvedl roku 1985 historik Raul Hilberg v knize The Destruction of the European Jews, z tohoto počtu mělo být podle Hilberga 1 milion Židů. Taktéž toto číslo uvádí Rudolph Rummel ve své knize z roku 1997, Death by Government. Většina lidí z tohoto počtu byli většinou Židé. Za zmínku rovněž stojí, že pouhých šest let před tím, bylo Rummlovo číslo přibližně o tři miliony větší.
1 200 000 napsaly německé noviny Welt am Sonntag dne 22. ledna 1995.
1 100 000 uvedly 27. ledna 1995 německé noviny Die Welt.
1 100 000 až 1 500 000 uvedli historikové Yisrael Gutman a Michael Berenbaum roku 1984 v knize Anatomy of the Auschwitz Death Camp, do které napsal kapitolu i Dr. Franciszek Piper, ředitel Osvětimského muzea. Toto číslo bylo později uvedeno Walterem Reichem, ředitelem amerického památníku holokaustu, 8. září 1998 v novinách The Washington Post. Zde tedy figurovala horní hranice 1 500 000 jako “oficiální číslo” i přesto, že před tím bylo číslo usazeno na 4 000 000.
1 000 000 Podle Institut für Zeitgeschichte 21. prosince 1994.
928 000 uvedl Jean-Claude Pressac roku 1989 ve své knize Auschwitz: Technique and operation of the gas chambers, kterou napsal jako reakci na “holokaustové popírače”, kteří měli pochybnosti o počtu mrtvých v Osvětimi.
900 000 je uvedeno v reportáži ze 3. srpna 1990 v New Yorkských židovských novinách Aufbau.
800 000 uvádí opět německý Die Welt, tentokrát 27. října 1993.
800 000 až 900 000 je zmíněno roku 1953 Geraldem Reitlingerem v jeho knize The Final Solution. Toto číslo je zajímavé tím, že snižuje počet obětí v roce 1953, kdy bylo všeobecně uznáváno číslo 4 000 000.
775 000 až 800 000 uvedl Jean-Claude Pressac roku 1993 ve své knize Die Krematorien von Auschwitz: die Technik des Massenmordes. Pressac snížil své milionové číslo z roku 1989. Podle Pressaca pak z toho počtu bylo 630 000 Židů.
750 000 uvedly dne 22. ledna 1995 německé noviny Welt am Sonntag a 23. ledna 1995 opět Die Welt.
630 000 až 710 000 je uvedeno v německém překladu Pressacovy knihy z roku 1993, německý překlad vyšel o rok později.
510 000 v knize Fritjof Meyer, Number of Auschwitz Victims: New Insights from Recent Archival Discoveries z roku 2002
300 000 ve Spojenci cenzurovaných německých novinách Wochenschau Nr. 137, 8. ledna 1948.
74 000 podle Frankfurter Rundschau ze dne 6. ledna 1990 a bývalého ředitele Militärgeschichte des Zweiten Weltkrieges, Joachima Hoffmanna, v jeho knize Stalin’s War of Destruction.
73 137 uvedly noviny The New York Times 3. března 1991 a je založeno výhradně na německých záznamech koncentračního tábora Osvětim, které Sověti získali při jeho osvobození. Z tohoto počtu bylo 38 031 Židů. V dokumentu také stojí, že ve VŠECH německých táborech zemřelo v letech 1935 až 1945 pouhých 403 713 lidí! Radši znovu: 403 713 mrtvých všech možných ras a vyznání bylo oficiálně zaznamenáno na všechny druhy úmrtí – stáří, nehody, tyfus, spalničky, popravy… Z těchto 403 713 zemřelo jen 73 137 v Osvětimi z toho 38 031 Židů.
Kde je pravda? Nejprve se věřilo v milionové cifry, pro které však dnes neexistuje sebemenší důkaz, protože tyto byly pouze předmětem odhadů a spekulací. Dnes se už mnozí autoři skutečně přiklánění k číslům v rozmezí tisíců obětí. Dnešní revizionisté kalkulují s 300 000 až 800 000 celkem ve všech koncentračních táborech podle všech dokumentů, které měli k dispozici. Neexistuje jediný fyzický důkaz, že by někde zemřelo milion lidí v rámci nějakého vyhlazování (hroby, mrtvoly apod.). Na toto přehánění s čísly a jejich neopodstatněnou výši revizionisté neustále upozorňují a uznání snížení počtu obětí v koncentračním táboře Osvětim je tak revizionistickým vítězstvím.
A určitě stojí za zamyšlení, že když se v roce 1990 snížilo osvětimské číslo ze 4 milionů na 1,1 milionů nějak se zapomělo snížit číslo 6 milionů.
|Autor: Midilird|Zdroj: radicalrevival.wordpress.com|6.7.2014|
Neznámo milionů uvedl profesor politických věd, Rudolph Rummel, ve své knize z roku 1991, Democide: Nazi Genocide and Mass Murder. Na stejném místě spekuluje, že jich mohlo být 4 až 4,5 milionu, viz. níže.
9 000 000 je uvedeno ve francouzském dokumentu Nuit et brouillard z roku 1955, který vidělo miliony lidí (převážně studentů) na celém světě.
8 000 000 zase uvádí Francouzská kancelář pro válečné zločiny při Norimberku, dokument z 31.12. 1945. Tato cifra je taktéž zmíněna v knize Eugenea Aroneanua Inside the Concentration Camps: Eyewitness Accounts of Life in Hitler’s Death Camps z roku 1946.
7 000 000 uvádí Richard Breitman ve své knize US inteligence and the Nazis (2005), taktéž toto číslo cituje Time Magazine z 16. července 1965 z úst vícepremiéra Spojeného království, George Browna a židovský přeživší Raphael Feigelsohn v Camps de concentration, Office français d’édition.
6 000 000 je uvedeno v knize Auschwitz Doctor od Miklose Nyiszlie. Později bylo (jak jinak) prokázáno, že tento “doktor” nikdy v Osvětimi nebyl a celá kniha je smyšlená. Přesto je kniha často citována historiky (jak jinak).
5 000 000 až 5 500 000 je uvedeno roku 1945 při Osvětimském procesu s Rudolfem Hössem (velitel tábora Osvětim) v jeho “přiznání,” které sám napsal a podepsal, ovšem v angličtině, jazyku, který neuměl. Později se britští Židé, členové British Field Police Force, v knize Legions of Death přiznali, že z Hösse jeho přiznání dostali mučením.
5 000 000 bylo uvedeno 20. dubna 1978 ve francouzském deníku Le Monde a také 23. ledna 1995 v německém deníku Die Welt. Dne 1. září 1989 se Le Monde “opravý” na 1 433 000. Toto číslo figurovalo také v televizním seriálu The Search Of… v dílu Angel od Death, poprvé vysílaného v únoru 1979. Tuto cifru také uvedl při soudu v Gmundenu doktor SS Friedrich Entress (podle knihy People in Auschwitz od Hermanna Langeibena, str. 59). Také bylo uvedeno ve floridský novinách The Evening Independent z 11. dubna 1945, rovněž i ve zprávě Slave Labor in Russia vypracované OSN v roce 1949.
4 500 000 až 7 000 000 je uvedeno v knize polskoamerického Žida, Dr. Filipa Friedmana, This Was Oswiecim: The Story of a Murder Camp z roku 1946.
4 000 000 až 6 000 000 zmínil americký prezident Ford na summitu v Helsinkách (Boston Globe, 30. července 1975)
4 000 000 až 4 500 000, převážně Židů, uvedl profesor politických věd, Rudolph Rummel ve své knize z roku 1991, Democide: Nazi Genocide and Mass Murder.
4 000 000 bylo uvedeno v sovětském dokumentu (008-USSSR) z 6. května 1945 a při několika dalších příležitostech (Blue Series Volume VII, str. 589 a Blue Series Volume IX, str. 611) a oficiálně potvrzeno Norimberským soudem dne 1. října 1946 (Nuremberg Show Trial. IMT XXXIX, str. 241-261). Číslo bylo také zmíněno v reportáži amerických novin The New York Times 18. dubna 1945. O padesát let později 26. ledna 1995 zveřejnily The New York Times a The Washington Post číslo 1 500 000 podle nového zjištění Osvětimského muzea. Ve skutečnosti s tímto “objevem” přišlo muzeum už v roce 1990 (viz níže), ale polský prezident Lech Walesa ho uznal až po pěti letech. Dále toto číslo bylo 24. listopadu 1989 uvedeno v dokumentu žalobce Majorowského 12 js 1037/89. Dne 26 července 1990 ho zmiňuje největší německý židovský týdeník Allgemeine Jüdische Wochenzeitung a 8. prosince 1993 ho zmiňuje druhá největší německá televize ZDF a 25. ledna 1995 německé noviny Wetzlaer Neue Zeitung, tedy v době, kdy už bylo číslo revidováno. Čtyři miliony se rovněž nacházejí v knize The Black Book z roku 1946 a v knize Jakóba Joczka The Jewish People and Jesus Christ After Auschwitz z roku 1981. Čtyř milionová varianta rovněž figuruje v židovském časopise Jewish Frontier (Jewish Frontier Vol. 52-54 z roku 1985), z těchto čtyř milionů mělo být podle časopisu tři miliony Židů. Od roku 1945 do roku 1990 oficální počet mrtvých v Osvětimi (Official Auschwitz State Museum Guidebook, str. 19.).
3 500 000 se nachází roku 1991 v Dictionnaire de la langue francaise z roku 1991 a roku 1979 je uvedeno v úvodu knihy Eyewitness Auschwitz – Three Years in the Gas Chambers československého Žida Filipa Mullera.
3 000 000 je ve vynuceném svědectví Rudolfa Hösse, což mělo být číslo mrtvých jenž zemřeli do 1. prosince 1943. Později zmíněno 7. června 1993 v novinách Heritage, největších židovských novinách v Kalifornii, i přesto, že Osvětimské muzeum už tři roky před tím stanovilo počet mrtvých mezi 1 100 000 – 1 500 000 (viz níže). Dne 1. října 1946 je toto číslo také zmíněno v dokumentu Norimberského soudu 3868-PS. V prvním měsíci roku 1995 je toto číslo taktéž zmíněno v německém historickém časopise Damals, opět v době, kdy byl počet obětí revidován.
2 500 000 uvedl slavný “svědek” holokaustu Rudolf Vrba 16. července 1981 v Izraeli při procesu s důstojníkem SS, Adolfem Eichmannem. Ten samý svědek musel následně při Zündelových procesech přiznat, že žádné vraždění nikdy neviděl a svědectví podané v jeho knize je pouze “leterárním vyjádřením”. Toto číslo rovněž uvádí Encyclopaedia Britannica z roku 1963 na straně 288.
2 000 000 uvedli tři slavní historici holokaustu Leon Poliakov (1956) v Harvest of Hate; George Wellers roku 1973 v The Yellow Star at the Time of Vichy a Lucy Dawidowicz roku 1975 v The War Against the Jews. Taktéž americkými novinami The Peninsula Times Tribune, San Fransisco (18. července 1990) a německým Hamburger Adendblatt (25. července 1990) a Die Welt opět už po zrevidování 17. ledna 1995.
2 000 000 až 4 000 000 uvedl izraelský historik Yehuda Bauer roku 1982 ve své knize A History of the Holocaust, v roce 1989 se už, ale opravil na 1 600 000.
2 000 000 až 3 000 000 podle přiznání SS-mana Pery Broada v KL Auschwitz in den Augen der SS, Verlag des Staatl. Museums Auschwitz z roku 1973.
1 500 000 v roce 1995 se stává “oficiálním” číslem mrtvých v Osvětimi. Toto číslo je potvrzeno polským prezidentem Lechem Walesou na žádost Osvětimského muzea. Už v roce 1990 ovšem byla v Osvětimi vyměněna tabule, která hlásala počet 4 000 000 obětí. Toto číslo uvádí již 18. července 1990 noviny The Toronto Sun a The Washington Post. 11. června 1992 se číslo objevuje na stránkách největšího německého židovského týdeníku Allgemeine Jüdische Wochenzeitung, 8 října 1993 ve vysílání německé televize ZDF a 27. ledna 1995 v deníku Die Welt.
1 471 595 uvedl ve svém článku pro francouzský Le Monde roku 1983 historik Georges Wellers, který ještě roku 1973 byl přesvědčen o 2 milionech. Z tohoto už opraveného počtu mělo být 1 352 980 Židů.
1 433 000 1. září 1989 uvedl francouzský deník Le Monde.
1 400 000 2. února 1995 v největším německém týdeníku Bunte.
1 250 000 uvedl roku 1985 historik Raul Hilberg v knize The Destruction of the European Jews, z tohoto počtu mělo být podle Hilberga 1 milion Židů. Taktéž toto číslo uvádí Rudolph Rummel ve své knize z roku 1997, Death by Government. Většina lidí z tohoto počtu byli většinou Židé. Za zmínku rovněž stojí, že pouhých šest let před tím, bylo Rummlovo číslo přibližně o tři miliony větší.
1 200 000 napsaly německé noviny Welt am Sonntag dne 22. ledna 1995.
1 100 000 uvedly 27. ledna 1995 německé noviny Die Welt.
1 100 000 až 1 500 000 uvedli historikové Yisrael Gutman a Michael Berenbaum roku 1984 v knize Anatomy of the Auschwitz Death Camp, do které napsal kapitolu i Dr. Franciszek Piper, ředitel Osvětimského muzea. Toto číslo bylo později uvedeno Walterem Reichem, ředitelem amerického památníku holokaustu, 8. září 1998 v novinách The Washington Post. Zde tedy figurovala horní hranice 1 500 000 jako “oficiální číslo” i přesto, že před tím bylo číslo usazeno na 4 000 000.
1 000 000 Podle Institut für Zeitgeschichte 21. prosince 1994.
928 000 uvedl Jean-Claude Pressac roku 1989 ve své knize Auschwitz: Technique and operation of the gas chambers, kterou napsal jako reakci na “holokaustové popírače”, kteří měli pochybnosti o počtu mrtvých v Osvětimi.
900 000 je uvedeno v reportáži ze 3. srpna 1990 v New Yorkských židovských novinách Aufbau.
800 000 uvádí opět německý Die Welt, tentokrát 27. října 1993.
800 000 až 900 000 je zmíněno roku 1953 Geraldem Reitlingerem v jeho knize The Final Solution. Toto číslo je zajímavé tím, že snižuje počet obětí v roce 1953, kdy bylo všeobecně uznáváno číslo 4 000 000.
775 000 až 800 000 uvedl Jean-Claude Pressac roku 1993 ve své knize Die Krematorien von Auschwitz: die Technik des Massenmordes. Pressac snížil své milionové číslo z roku 1989. Podle Pressaca pak z toho počtu bylo 630 000 Židů.
750 000 uvedly dne 22. ledna 1995 německé noviny Welt am Sonntag a 23. ledna 1995 opět Die Welt.
630 000 až 710 000 je uvedeno v německém překladu Pressacovy knihy z roku 1993, německý překlad vyšel o rok později.
510 000 v knize Fritjof Meyer, Number of Auschwitz Victims: New Insights from Recent Archival Discoveries z roku 2002
300 000 ve Spojenci cenzurovaných německých novinách Wochenschau Nr. 137, 8. ledna 1948.
74 000 podle Frankfurter Rundschau ze dne 6. ledna 1990 a bývalého ředitele Militärgeschichte des Zweiten Weltkrieges, Joachima Hoffmanna, v jeho knize Stalin’s War of Destruction.
73 137 uvedly noviny The New York Times 3. března 1991 a je založeno výhradně na německých záznamech koncentračního tábora Osvětim, které Sověti získali při jeho osvobození. Z tohoto počtu bylo 38 031 Židů. V dokumentu také stojí, že ve VŠECH německých táborech zemřelo v letech 1935 až 1945 pouhých 403 713 lidí! Radši znovu: 403 713 mrtvých všech možných ras a vyznání bylo oficiálně zaznamenáno na všechny druhy úmrtí – stáří, nehody, tyfus, spalničky, popravy… Z těchto 403 713 zemřelo jen 73 137 v Osvětimi z toho 38 031 Židů.
Kde je pravda? Nejprve se věřilo v milionové cifry, pro které však dnes neexistuje sebemenší důkaz, protože tyto byly pouze předmětem odhadů a spekulací. Dnes se už mnozí autoři skutečně přiklánění k číslům v rozmezí tisíců obětí. Dnešní revizionisté kalkulují s 300 000 až 800 000 celkem ve všech koncentračních táborech podle všech dokumentů, které měli k dispozici. Neexistuje jediný fyzický důkaz, že by někde zemřelo milion lidí v rámci nějakého vyhlazování (hroby, mrtvoly apod.). Na toto přehánění s čísly a jejich neopodstatněnou výši revizionisté neustále upozorňují a uznání snížení počtu obětí v koncentračním táboře Osvětim je tak revizionistickým vítězstvím.
A určitě stojí za zamyšlení, že když se v roce 1990 snížilo osvětimské číslo ze 4 milionů na 1,1 milionů nějak se zapomělo snížit číslo 6 milionů.
|Autor: Midilird|Zdroj: radicalrevival.wordpress.com|6.7.2014|
