První máj   Street Art   Rioty   R.E. Skružný   Vznik ČSR   Vyhlazení   Vzdělání   En|De|Pl|Ru  
Aktivismus    Reporty    Pozvánky    Termíny    Vzpomínáme    Koncept    Ideologie    PC bezpečnost  

Židé a sionisté hlavní pákou zrodu ČSR

První republika, žido-zednářská ČSR, je jistě pro někoho tím nejkrásnějším, co kdy spatřilo světlo světa. Tedy pro Židy, zednáře, a jejich poskoky. Paskvil nemající s přívětivým útočištěm pro národní život naprosto nic společného. Jak je to možné? Jednoduše. Stačí se podívat na vlivy, které se podílely na vzniku této obludně židokratické republiky. Po přečtení článku není od věci se zamyslet, zda to náhodou nebyli Židé a sionisté, kteří stáli za vznikem ČSR, aby pak na oplátku prosazovali své vlastní zájmy. Tři židovští ministři ve vládě ČSR v roce 1920 je jen jeden z příkladů...


Autorem níže uvedeného textu je bývalý izraelský velvyslanec (1993-95) v ČR, dr.Moshe Yegar, nositel čestné zlaté medaile F.Palackého za zásluhy v oboru společenských věd (1994) - zednářské ocenění udělované zednářům - a absolvent Hebrejské university v Jeruzalémě. Text pochází z jeho knihy Československo, sionismus, Izrael. Je dostupná v prakticky každé knihovně, půjčit a studovat ji tedy může každý.
 
Uznání národních práv Židů v následnických státech rakousko-uherské monarchie, mezi něž Československo patřilo, bylo v případě československých vůdců snadné a přirozené. Sami bojovali za svá práva, když během války usilovali především ve Spojených státech o dosažení národních cílů. Masarykovi náleží zvláštní místo v těchto vztazích, které se vyvinuly mezi ČSR a židovskou národní menšinou, Světovou židovskou organizací a především židovským osídlením Palestiny. Kořeny sahají až k Hilsnerovu procesu v r. 1899. Masaryk doznává, že případem rituální vraždy se začal zabývat … z obav, že pověry, jako ty o rituální vraždě, vrhnou hanbu na český národ. (U koho? U Židů? -pozn.PO)

Když projevil názor na proces a prokázal odhodlání snášet ústrky, pronásledování, jemuž byl vystaven, z něj učinilo symbol boje proti antisemitismu. Zadostiučiněním mu byla návštěva ve Spojených státech v r. 1907 a později během I.světové války. Jak již bylo řečeno, Masaryk byl přesvědčen, že Židé jsou samostatným národem a nesouhlasil s asimilací. V roce 1889 uveřejnil svou knihu o marxismu. V této knize mj. píše, že jsou Židé homogenním národem, i když ještě nemluví svým jazykem, hebrejštinou. (zřejmě i Masaryk chápal propojení marxismu a Židů-pozn.PO) Tvrdí, že Židé potřebují své obrození, tzn. sebeurčení. V sionismu viděl národní hnutí, jehož význam spočívá v tom, že všelijak utlačovaný Žid se přestane stydět za svou národnost.

… Sympatie k židovství a sionismu Masarykovi nebránily v kritice těch, o nichž soudil, že až přehnaně projevují svůj rakouský patriotismus. Projevilo se to při náhodném setkání … v srpnu 1914. Max Brod, pacifista, se spolu s dvěma přáteli, Franzem Werflem a ještě jedním známým (všichni tři Židé-pozn.PO), pokusili získat Masaryka pro protiválečnou činnost. Přišli do redakce Času, kde Masaryk tehdy pracoval. Projevil k nim naprostou lhostejnost a podle Broda připojil varovnou větu: “Radši se starejte, aby vaši krajané neprovokovali.” Otočil se k nim zády a zmizel. Někteří to interpretují jako varování německy mluvícím Židům, aby nedonášeli na Čechy podezřelé z nepřátelství vůči Rakousku (že by Žid donášel a žaloval? To snad ne?!-pozn.PO). Je možné, že celá věc měla spojitost s rozhovorem, který měl Masaryk koncem roku 1914 s místodržitelem v Čechách, hrabětem Thunem. Masaryk ho žádal, aby vyřídil pražským německy mluvícím Židům, že musejí zmírnit své prorakouské sympatie, neboť nálady proti nim v Praze stoupají, a proslýchá se, že bude třeba zdemolovat redakce německých novin, které většinou patřily Židům (Zajímavé, že by Žid ovládal tisk? A štval národ proti národu, Němce proti Čechům? To asi ne, že..-pozn.PO). Ve svých pamětech Masaryk dodává, že “rozumnějším” německým Židům tak radil proto, že se obával výbuchu antisemitismu, který by v zahraničí udělal velmi špatný dojem a ztížil mu práci. Thun přislíbil udělat, co bude v jeho silách. Začátkem války byl Masaryk politikem světového jména a po ní zakladatelem Československa a jeho prvním prezidentem. Tato skutečnost změnila jeho názor na sionismus. Jeho vývoj v této oblasti měl dva aspekty: jedním byla role sionistů v Masarykově politickém zápase, aby mocnosti uznaly nezávislost Československa, a pomoc, kterou mu poskytli k dosažení tohoto cíle, a druhým pak Masarykova úloha v židovském zápase o uznání židovské národnosti v Československé republice.

Kvůli široké veřejné frontě, na níž vedl Masaryk během I.světové války svůj zápas o podporu politické samostatnosti Československa, udržoval styky s předními představiteli sionismu v Americe. Ti mu pomohli získat podporu prezidenta Woodrowa Wilsona. Tito lidé měli ještě v paměti Masarykův boj proti nařčení Hilsnera z rituální vraždy v Polné a velmi si ho za to vážili. Masaryk připomíná tuto skutečnost ve svých Pamětech. Hlavní sionističtí vůdcové, s nimiž se Masaryk ve Spojených státech setkal, byli nejvyšší soudce Louise D.Brandeis (není nad nezávislost Nejvyššího soudu..-pozn.PO), soudce Julian W.Mack a Nachum Sokolov. Pomohli mu, ačkoli to nezmiňuje, i další: Shmaryah Levin, Jacob De Hass a rabín Stephen S.Wise, dobrý přítel Wilsonův. Masaryk si uvědomoval, jaký vliv mají Židé v americkém a evropském tisku, a tvrdil, že jejich sympatie velmi pomohly národní československé věci (Že by Židé měli vliv v americkém a evropském tisku? Že se Masaryk a pan Yegar nestydí, takový antisemitismus.. -pozn.PO). Vedl s nimi rozsáhlou korespondenci, v níž se vrací ke svému závazku vůči židovské menšině poté, co Češi a Slováci dosáhnou své samostatnosti. Nejvyšší soudce Brandeis, jehož předkové pocházeli z Čech, pomáhal Masarykovi formulovat Prohlášení nezávislosti Československa. Jiný důležitý Žid, s nímž se Masaryk v těch letech setkal a jenž mu pomohl, byl předseda Výboru válečného průmyslu (War industries Board) Baruch M.Bernard, který mu umožnil získat úvěr na získání zásob, proviantu, zbraní a munice pro české jednotky na Sibiři. V té době se také Masaryk kladně vyjádřil o Balfourově deklaraci, vydané britskou vládou v listopadu 1917. Byl přesvědčen, že to byl z její strany moudrý krok, zavazující k podpoře vzniku židovské národní domoviny v Palestině. Tak získal oblibu Židů sionistů i nesionistů po celém světě.

… Pražští sionisté začali utvářet svůj program a své požadavky. Pracovali ve dvou směrech. V Praze spolupracovali s Národním výborem a prezidentem Masarykem, v zahraničí s Radou pařížské mírové konference a ministrem zahraničí Edvardem Benešem. Felix Weltsch připomíná, že způsob jejich práce připomíná styl práce Masarykovy. 28. října se setkali se zástupci Národního výboru Československa a předali jim memorandum, v němž žádají uznání židovské národnosti a jejich národních práv, stejně jako plnou rovnoprávnost Židů. 31.prosince se zástupci Židovské národní rady setkali také s Masarykem, aby mu poděkovali a projednali s ním tato témata a požadavky. Ten vyjádřil podporu požadavkům židovské delegace. … V Paříži probíhaly paralelně rozhovory mezi Žid.nár.radou a ministrem zahraničí Edvardem Benešem. Cílem jednání bylo dosáhnout československé podpory pro židovské sionistické požadavky v Radě pařížské mírové konference a jejich začlenění do smluv, které budou s novým státem podepsány. Beneš jim objasnil, že má na věc stejný názor jako Masaryk. … Výsledkem úsilí židovské delegace, vedené sionisty Nachumem Sokolovem a Leo A.Motzkinem bylo, že do mírové smlouvy byl zahrnut i odstavec, který sliboval ochranu práv menšin v nových středoevropských státech. Smlouvu podepsalo 10.září 1919 také Československo a tento odstavec obsahovala i Ústava republiky, přijatá 29.února 1920. Americká sionistická organizace zaslala při té příležitosti Masarykovi zvláštní blahopřání. Československo se tak stalo prvním státem, v němž byla úředně uznána židovská národnost.

… Lze říci, že meziválečné Československo bylo méně antisemitské, než ostatní země střední Evropy. Nepokoje, které propukly v r. 1920 s jmenováním třetího židovského ministra, byly poslední veřejnou demonstrací nenávisti k Židům až do mnichovské krize v r.1938.
 
Obrací se pan “tatíček” Masaryk v hrobě, a s ním i všichni jeho věrní sionisté, když slyší o “republice vybojované legionáři” ? Nebo propagoval tuto lež, aby zakryl žido-sionistické nitky u zrodu ČSR? Bohužel, jedinou možností proti falšování historie je pověstné hledání jehly v kupce sena, tedy vyhledávání podobných textů, ukazujících na skutečné pozadí vzniku žido-zednářského paskvilu - ČSR.



|Autor: P.O.|Zdroj: svobodnyodpor.info|7.7.2014|