Naše novodobá konzumní společnost se chytře snaží navodit dojem, že národní socialismus je antitetický k zájmům žen. Ženy, propadnuvší feministickému přesvědčení a věřící, že jejich svoboda, rovnocenné příležitosti a plat u nich musí být na prvním místě, se se silným podezřením – či spíše pravděpodobněji (a bohužel) s otevřeným odporem – dívají na ty, jenž tvrdí, že nejvyšší a nejlepší role ženy je role manželská a mateřská. Neušli jsme to ale dlouhou cestu?!
Dnes je samozřejmostí, když si bílá žena zvolí nemít děti. Často s odůvodněním “Nechci přivést více dětí do tohoto nestabilního (nebo nevlídného či přeplněného) světa.” Nebo “Nejsem připravena; chci si užít život a zajistit si nejdřív kariéru.” Je toto opravdu to, co árijské ženy chtějí … ukončit reprodukci vlastního druhu až celý vyhyne?
Tyto ženy zcela jistě nesmýšlí přirozeně; něco cizího se vetřelo do jejich myslí. Je to podobné jako po první světové válce v Německu. Zmatené smýšlení uvrhlo vlastní národ pod cizí nadvládu a dovedlo ho k porážce v roce 1918, stejně jako ke strašlivým ekonomickým podmínkám a nepřetržité nezaměstnanosti, což do roku 1933 snížilo porodnost na 58 žen z 1000, tedy na méně než polovinu ze stavu v roce 1910. Z toho důvodu se zvýšení porodnosti přímo rovnalo zachování samotného německého národa! Vyhynutí se stalo možnou skutečností.
Když byl Adolf Hitler v roce 1933 zvolen a jmenován kancléřem, začal prosazovat program NSDAP, Národně socialistické německé dělnické strany. Mezi nejvyššími prioritami bylo navrácení všech mužů zpět do práce a zvýšení porodnosti. Obojího bylo dosaženo znovu prosazením tradičních rolí mužů a žen. V následujících 10 letech si většinu žen národní socialismus získal a obsáhl je ve velkém národním obrození.
Jak však můžeme tento příklad uplatnit na amerických ženách na počátku 21. století? Můžeme věřit, že i nám nabízí národní socialismus něco pozitivního? Odpověď zní ano, je toho hodně, jenž národní socialismus ženám, na rozdíl od jiných organizací, nabízí.
První starostí, kterou ženy často mají, je jejich status. Stanou se v muži dominujícím národně socialistickém státě občany druhé kategorie? Zcela jistě ne. Národní socialismus je založen na tradičních hodnotách, stejně jako volkish pohanství a tradiční křesťanství. Národně socialistický národ je postaven na základech rodiny. Ve středu rodiny jsou děti. Děti jsou rodinou vychovávány, učí se být součástí rodiny, včetně rodiny rozšířené. Díky tomu pochopí, že jsou součástí ještě většího celku, rasově homogení národní rodiny. Ženy nejen že přivádějí děti na svět, ale hlavně je vychovávají, učí a vedou k tomu, aby se stali zdravými a produktivními členy svého národa. V národně socialistické společnosti není vyššího povolání než mateřství. Matky jsou ctěny.
Národní socialismus poskytuje řadu prostředků v přípravě mladých žen na zdravé těhotenství a porod, stejně jako je instruuje v nejosvícenějších postupech v péči o zdraví dítěte i sama sebe. A jakožto “zelená” filozofie, staví národní socialismus zdraví parků a řek stejně vysoko jako zdraví matek a dětí.
Další, o co se dnešní ženy zajímají, je jejich svoboda v rozhodování řídit vlastní život. Ženy chtějí stejnou volnost, o které věří, že si ji muži vychutnávali po celou historii. To jsou následky rovnosti mužů a žen.
Novodobé právo pracovat znamená vlastně sebe zátěž. Kontrola nad něčím tělem může znamenat “právo” na potrat, ale taktéž znamená právo kterékoli ze stran na rozvod, protože v tomto svazku nejsou šťastni, což vede k neustálým právním bitvám o požadavcích plateb od ekonomicky silnějšího partnera, stejně jako trápení pro děti, jenž jsou často pendlovány mezi oběma rodiči.
Naproti tomu v národním socialismu je podporována tradičnější role žen, umožňující jim zůstat doma jako manželky a matky. V žádném případě nemají ženy menší práva než muži. Jak muži tak ženy mají své povinnosti a svou odpovědnost; rozdíl je pouze ve vhodnosti k té či oné věci v rámci pohlaví.
Ve svém projevu, při zahájení ženské výstavy v Berlíně v roce 1933, ujistil Dr. Josef Goebbles přítomné ženy, že by bylo “šílené” odstranit je z veřejného života a práce, ale jsou dvě oblasti, které musí zůstat čistě mužskou záležitostí: politika a armáda.
Národní socialismus není slepý a chápe, že ženy jsou kreativní, inteligentní, schopné něčím přispět společnému dobru a lze mezi nimi rozpoznat individuální talenty, které se dají zvlášť využít, hlavně nemůžou-li mít děti.
Pro ženy, zajímající se o kvalitu osobních vztahů, byly zaujaty, jakmile se Goebbels dostal k jádru věci, když řekl: “Při pohledu zpět, na minulé roky německého úpadku, jsme vystrašeni, téměř vyděšeni, zjištěním, že méně německých mužů bylo ochotno ve veřejném životě jako muži jednat, zatímco více žen podlehlo pokušení stanout v roli muže. Feminizace mužů vždy vedla k zmužštění žen.”
Když se dnes podíváme na naši společnost s rostoucím počtem stále odvážnějších gayů a leseb, vidíme ten nepřirozený životní styl, jenž Goebbels popsal a jenž je našim dětem představován jako zcela normální a přirozený. Vidíme jak naše ženy slouží v armádě, u policie a u hasičů; vidíme jak se naši muži stávají sestřičkami a pečovateli. Než aby těmto trendům odolávali, snaží se jim většina z nás přizpůsobit.
Národně socialistická strana má zodpovědnost v budování mužů. Hitler kdysi v proslovu k ženám řekl: “Dokud máme zdravé muže – a my národní socialisté na to dohlédneme – nebude v Německu ženy, jenž by musela házet granáty.” Jeho ženské publikum mu odpovědělo s nadšeným potleskem. “Zdravý muž” tehdy byl a i dnes je popsán jako ctnostný, vytrvalý, tvrdý a odhodlaný. Odhodlaný proto, že muži jsou povinni hájit a chránit svůj národ. Tvrdí proto, že se musí postavit proti organizovanému gangsterství, které v našich ulicích rozpoutali Židé a jejich levicoví spolupracovníci ve své snaze nás zničit. Vytrvalí proto, že jejich děti na ně spoléhají; a ctnostní proto, že vždy svou povahou byli Árijci.
Ctnost v lidech určuje kvality, jako statečnost, věrnost, čestnost, čistota, spolehlivost a respekt k životu a nevinnosti. Jistě, lidé, kteří nemají nebo ani neusilují o tyto kvality, nejsou pravými národními socialisty, nehledě na to, jestli nosí uniformu či mávají svastikou.
Nejsou to pouze ženy, kdož jsou žádány upřednostňovat skupinu před sebou samou, po našich mužích je požadována oběť ještě větší. Která z žen upřednostňuje zbabělce, který se poddá cizímu systému kvůli dočasnému bezpečí nebo výhodám, před partnerem, který je ochotný stát a bojovat za hodnoty a přežití vlastní rasy?
Na konec, největší prosbou národního socialismu k ženám může být snad jen aby si za svého partnera zvolily heroického národního socialistu. Je to čest ve vzájemné úctě, jenž může jejich vztah pozvednou ke skutečnému manželství nebes, nebo Valhally. A co si může žena přát víc?
Překlad článku od národní socialistky a revizionistky Carolyn Yeager.
|Autor: Midilird|Zdroj: radicalrevival.wordpress.com|19.10.2014|
Dnes je samozřejmostí, když si bílá žena zvolí nemít děti. Často s odůvodněním “Nechci přivést více dětí do tohoto nestabilního (nebo nevlídného či přeplněného) světa.” Nebo “Nejsem připravena; chci si užít život a zajistit si nejdřív kariéru.” Je toto opravdu to, co árijské ženy chtějí … ukončit reprodukci vlastního druhu až celý vyhyne?
Tyto ženy zcela jistě nesmýšlí přirozeně; něco cizího se vetřelo do jejich myslí. Je to podobné jako po první světové válce v Německu. Zmatené smýšlení uvrhlo vlastní národ pod cizí nadvládu a dovedlo ho k porážce v roce 1918, stejně jako ke strašlivým ekonomickým podmínkám a nepřetržité nezaměstnanosti, což do roku 1933 snížilo porodnost na 58 žen z 1000, tedy na méně než polovinu ze stavu v roce 1910. Z toho důvodu se zvýšení porodnosti přímo rovnalo zachování samotného německého národa! Vyhynutí se stalo možnou skutečností.
Když byl Adolf Hitler v roce 1933 zvolen a jmenován kancléřem, začal prosazovat program NSDAP, Národně socialistické německé dělnické strany. Mezi nejvyššími prioritami bylo navrácení všech mužů zpět do práce a zvýšení porodnosti. Obojího bylo dosaženo znovu prosazením tradičních rolí mužů a žen. V následujících 10 letech si většinu žen národní socialismus získal a obsáhl je ve velkém národním obrození.
Jak však můžeme tento příklad uplatnit na amerických ženách na počátku 21. století? Můžeme věřit, že i nám nabízí národní socialismus něco pozitivního? Odpověď zní ano, je toho hodně, jenž národní socialismus ženám, na rozdíl od jiných organizací, nabízí.
První starostí, kterou ženy často mají, je jejich status. Stanou se v muži dominujícím národně socialistickém státě občany druhé kategorie? Zcela jistě ne. Národní socialismus je založen na tradičních hodnotách, stejně jako volkish pohanství a tradiční křesťanství. Národně socialistický národ je postaven na základech rodiny. Ve středu rodiny jsou děti. Děti jsou rodinou vychovávány, učí se být součástí rodiny, včetně rodiny rozšířené. Díky tomu pochopí, že jsou součástí ještě většího celku, rasově homogení národní rodiny. Ženy nejen že přivádějí děti na svět, ale hlavně je vychovávají, učí a vedou k tomu, aby se stali zdravými a produktivními členy svého národa. V národně socialistické společnosti není vyššího povolání než mateřství. Matky jsou ctěny.
Národní socialismus poskytuje řadu prostředků v přípravě mladých žen na zdravé těhotenství a porod, stejně jako je instruuje v nejosvícenějších postupech v péči o zdraví dítěte i sama sebe. A jakožto “zelená” filozofie, staví národní socialismus zdraví parků a řek stejně vysoko jako zdraví matek a dětí.
Další, o co se dnešní ženy zajímají, je jejich svoboda v rozhodování řídit vlastní život. Ženy chtějí stejnou volnost, o které věří, že si ji muži vychutnávali po celou historii. To jsou následky rovnosti mužů a žen.
Novodobé právo pracovat znamená vlastně sebe zátěž. Kontrola nad něčím tělem může znamenat “právo” na potrat, ale taktéž znamená právo kterékoli ze stran na rozvod, protože v tomto svazku nejsou šťastni, což vede k neustálým právním bitvám o požadavcích plateb od ekonomicky silnějšího partnera, stejně jako trápení pro děti, jenž jsou často pendlovány mezi oběma rodiči.
Naproti tomu v národním socialismu je podporována tradičnější role žen, umožňující jim zůstat doma jako manželky a matky. V žádném případě nemají ženy menší práva než muži. Jak muži tak ženy mají své povinnosti a svou odpovědnost; rozdíl je pouze ve vhodnosti k té či oné věci v rámci pohlaví.
Ve svém projevu, při zahájení ženské výstavy v Berlíně v roce 1933, ujistil Dr. Josef Goebbles přítomné ženy, že by bylo “šílené” odstranit je z veřejného života a práce, ale jsou dvě oblasti, které musí zůstat čistě mužskou záležitostí: politika a armáda.
Národní socialismus není slepý a chápe, že ženy jsou kreativní, inteligentní, schopné něčím přispět společnému dobru a lze mezi nimi rozpoznat individuální talenty, které se dají zvlášť využít, hlavně nemůžou-li mít děti.
Pro ženy, zajímající se o kvalitu osobních vztahů, byly zaujaty, jakmile se Goebbels dostal k jádru věci, když řekl: “Při pohledu zpět, na minulé roky německého úpadku, jsme vystrašeni, téměř vyděšeni, zjištěním, že méně německých mužů bylo ochotno ve veřejném životě jako muži jednat, zatímco více žen podlehlo pokušení stanout v roli muže. Feminizace mužů vždy vedla k zmužštění žen.”
Když se dnes podíváme na naši společnost s rostoucím počtem stále odvážnějších gayů a leseb, vidíme ten nepřirozený životní styl, jenž Goebbels popsal a jenž je našim dětem představován jako zcela normální a přirozený. Vidíme jak naše ženy slouží v armádě, u policie a u hasičů; vidíme jak se naši muži stávají sestřičkami a pečovateli. Než aby těmto trendům odolávali, snaží se jim většina z nás přizpůsobit.
Národně socialistická strana má zodpovědnost v budování mužů. Hitler kdysi v proslovu k ženám řekl: “Dokud máme zdravé muže – a my národní socialisté na to dohlédneme – nebude v Německu ženy, jenž by musela házet granáty.” Jeho ženské publikum mu odpovědělo s nadšeným potleskem. “Zdravý muž” tehdy byl a i dnes je popsán jako ctnostný, vytrvalý, tvrdý a odhodlaný. Odhodlaný proto, že muži jsou povinni hájit a chránit svůj národ. Tvrdí proto, že se musí postavit proti organizovanému gangsterství, které v našich ulicích rozpoutali Židé a jejich levicoví spolupracovníci ve své snaze nás zničit. Vytrvalí proto, že jejich děti na ně spoléhají; a ctnostní proto, že vždy svou povahou byli Árijci.
Ctnost v lidech určuje kvality, jako statečnost, věrnost, čestnost, čistota, spolehlivost a respekt k životu a nevinnosti. Jistě, lidé, kteří nemají nebo ani neusilují o tyto kvality, nejsou pravými národními socialisty, nehledě na to, jestli nosí uniformu či mávají svastikou.
Nejsou to pouze ženy, kdož jsou žádány upřednostňovat skupinu před sebou samou, po našich mužích je požadována oběť ještě větší. Která z žen upřednostňuje zbabělce, který se poddá cizímu systému kvůli dočasnému bezpečí nebo výhodám, před partnerem, který je ochotný stát a bojovat za hodnoty a přežití vlastní rasy?
Na konec, největší prosbou národního socialismu k ženám může být snad jen aby si za svého partnera zvolily heroického národního socialistu. Je to čest ve vzájemné úctě, jenž může jejich vztah pozvednou ke skutečnému manželství nebes, nebo Valhally. A co si může žena přát víc?
Překlad článku od národní socialistky a revizionistky Carolyn Yeager.
|Autor: Midilird|Zdroj: radicalrevival.wordpress.com|19.10.2014|
