Páni Velké lži bijí na poplach. Zvykli si pohlížet na revizionisty pouze s opovržením, berouce jim svobodu zvaním je “popírači”. V dnešních dnech neustále volají po mobilizaci proti revizionistům, varují OSN, UNESCO, prezidenta Spojených států, papeže, Evropskou unii, lidi ve vedení států západního světa a dokonce už i toho nezápadního.
Musíme jim porozumět: žijí v hrůze z představy, že přijde den, kdy uvidí a uslyší jak jejich veliký balón praská; balón, který po celých 65 let nafukovali svými “kouzelnými plynovými komorami”.
Tento výraz použil Louis-Ferdinand Céline v roce 1950 při čtení Paula Rassiniera. Pochopil, že celé téma je jako “dynamit” – jak napsal svému příteli Albertu Parazovi – “Plynové komory byly vším! VŠE dovolovaly!”
Samotné jádro “plynové komory” je představeno ve formě velkého balónu; pěkného a kulatého, avšak vyplněného pouze vzduchem. Vyzařuje spokojeností. Je panovačný a jistý si sám sebou. Vyplňuje celý prostor . Kdo by mohl říct, že neexistuje?
Nicméně není sám. Nahoře vpravo vidíme ruku zjevující se jakoby od nikud, jednoduše, roztomile, opatrně a pouze s třemi prsty držícími špendlík. Špendlík je méně než centimetr od balónu. Ruka se zřejmě přibližuje s úmyslem píchnout onu arogantní věc.
Osud balónu je spečetěn. “Zčetl jsem, zčetl, zvážil a rozděluji: zčetl Bůh království tvé, a k konci je přivedl. Zvážen si na váze, a nalezen jsi lehký” (Daniel, 5, 25-27).
Balón, který byl pro nás znovu a znovu pumpován s takovou zarputilostí se chystá prasknout. Ti co vše s hrůzou sledují prasknou také. Malý počet iluzionistů mezi nimi praskne až k slznám a urážkám; většina se s úlevou rozesměje.
Jednoduchý tah koštětem a trochu smetí zůstane v koši historie.
|Autor: Redakce|Zdroj: radicalrevival.wordpress.com|7.11.2014|
Musíme jim porozumět: žijí v hrůze z představy, že přijde den, kdy uvidí a uslyší jak jejich veliký balón praská; balón, který po celých 65 let nafukovali svými “kouzelnými plynovými komorami”.
Tento výraz použil Louis-Ferdinand Céline v roce 1950 při čtení Paula Rassiniera. Pochopil, že celé téma je jako “dynamit” – jak napsal svému příteli Albertu Parazovi – “Plynové komory byly vším! VŠE dovolovaly!”
Konkova kresba velkého balónu a špendlíku
Samotné jádro “plynové komory” je představeno ve formě velkého balónu; pěkného a kulatého, avšak vyplněného pouze vzduchem. Vyzařuje spokojeností. Je panovačný a jistý si sám sebou. Vyplňuje celý prostor . Kdo by mohl říct, že neexistuje?
Nicméně není sám. Nahoře vpravo vidíme ruku zjevující se jakoby od nikud, jednoduše, roztomile, opatrně a pouze s třemi prsty držícími špendlík. Špendlík je méně než centimetr od balónu. Ruka se zřejmě přibližuje s úmyslem píchnout onu arogantní věc.
Osud balónu je spečetěn. “Zčetl jsem, zčetl, zvážil a rozděluji: zčetl Bůh království tvé, a k konci je přivedl. Zvážen si na váze, a nalezen jsi lehký” (Daniel, 5, 25-27).
Balón, který byl pro nás znovu a znovu pumpován s takovou zarputilostí se chystá prasknout. Ti co vše s hrůzou sledují prasknou také. Malý počet iluzionistů mezi nimi praskne až k slznám a urážkám; většina se s úlevou rozesměje.
Jednoduchý tah koštětem a trochu smetí zůstane v koši historie.
|Autor: Redakce|Zdroj: radicalrevival.wordpress.com|7.11.2014|
