Život je neustálá bitva vnitřní a vnější síly. Vnější sílu všichni zakoušíme každodenně a vytváří realitu našeho hmotného světa. Pokud nic neděláme, vnější síla bude nehledě na to dál pokračovat ve svém nekonečném, nadčasovém cyklu, jak jí to diktuje Příroda a Universální zákony.
Vnitřní síla je podstata, jež motivuje a projevuje naše bytí, formuje náš charakter, stimuluje myšlenku a formuje svět kolem nás. Dalo by se říci, že vnější síla je vozidlo a vnitřní síla řidič. Vnitřní síla je myšlenka a právě ta tvoří vůli, utváří člověka a každé lidské rase udává směr hledání.
Pouze když se člověk snaží vzepřít se Přírodě, dostává se do konfliktu se železnou logikou Přírodního zákona a principů, jimž sám vděčí za svou existenci jakožto odlišný druh. Rasa je fenomén Přírody, a pokud by snad snad zanikla, nelze ji nikdy obnovit. Ve všem přežívají silnější. Je to nelítostná a zaručená realita života. Pokud jde o přežití skupiny či jednotlivce, přežívají silnější a silnější je v právu!
Na lidské rasy lze pohlížet jako na tři hlavní kategorie: tvůrci, udržovatelé a ničitelé. V průběhu zaznamenaných dějin šla euro-árijská rasa v čele nejpřednějších tvůrčích návrhářů a budovatelů nejvýznamnějších civilizací, umění a technologie na severní i jižní polokouli. Byl to vynalézavý génius euro-árijce, který opatřil světu myriádu nezbytností, luxus a komfort, které se dnes často považují za samozřejmost. Slovo „árijec“ se odvozuje od starého indoevropského jazyka sanskrtu, předchůdce řeckých, latinských a germánských jazyků. Slovo „árijec“ znamená „vznešený“ a používá se k označení bílých lidí evropského původu.
Během dějin árijské rasy vždycky existovalo mnoho rozličných národů. Národnost však málo souvisí s genetickým původem jedince a podstatněji souvisí s konkrétními zvyky, jazykem, charakterem a geografickým umístěním segmentu rasy. V jistém momentu dějin se árijci rozdělili do dvou hlavních a geneticky odlišných kmenů, teutonského a keltského, nicméně tato členění jsou svévolná, bratrovražedná a důsledek rozličných historických okolností a pro celé dnešní árijstvo bezvýznamná. Pokud někdo mluví o ‚rase‘ a ‚lidu‘, oba výrazy ne vždy mají stejný význam. V jednom smyslu lze celou bílou rasu považovat za lid téže krve. Přesněji, lid je primárně kulturu vytvářející a kulturu nesoucí sociální jednotka rasy. Životem kypící a sjednocený lid bude vždy směřovat svůj nejpřednější zájem na zachování těch rasových, prvotních elementů krve, které dávají oné skupině její identitu a podstatu. To, že sdílíme jako rasa stejnou krev, nezajišťuje, že nám vlastní rodová hlediska, identita a perspektivy budou nutně stejná. Ať je tomu jakkoli, pokud věříme v přežití jako druh, spočívá na nás sjednotit všechny naše existující euro-etnické národy v pan-árijský lid.
Výrazně mylnou představou ohledně přežití je, že vyšší formy zvítězí. Příroda mnohokrát dokázala, že to není pravda. Z mohutných dinosaurů, kteří se kdysi toulali po Zemi, dnes nezbyl ani jeden. Šavlozubý tygr s celou svou mocí a silou upadl v zapomnění, ale nevyvinutý šváb přežil. Starověcí bílí Egypťané, Sumerové, Peršané, Trójané, Mínoici, Řekové, Sparťané, Římané a vikingové mezi množstvím nižších civilizací jsou jako jedinečný lid a kultury nyní mrtvi.
Samotná fyzická síla není žádnou zárukou, stejně tak ani intelektuální zdatnost druhu. Klíčová složka, jež zajišťuje přežití rasy, je její jednotná vůle k zachování sebe sama a houževnaté a neotřesitelné vědomí lidu, které vyvěrá ze společné rodné víry. Soudržná víra se MUSÍ ustanovit, než se začne rozvíjet železná vůle a kolektivní vědomí lidu.
Jakákoliv forma náboženství či hodnotového systému, která přirozeně nepramení z duše rasy, která se nezrodila z krve, nakonec zničí životně nezbytná vlákna, která spojují druh s přírodou a příbuzného s příbuzným. Rasa bez etnického mýtu a soudržné duchovní víry je bezcílně unášena dějinami. Nejmocnější árijské civilizace světa zůstaly silné pouze, dokud jejich lidé a kultura zůstali jednotní a hrdí. Ve chvíli, kdy ignorovali tuto logiku Přírody, celou tu velikost a slávu, samotná složka, jež pozvedává člověka k božskému, se rozpadla v prach a nicotu. Ještě dnes vidíme přetrvávající zbytky těchto zašlých říší a v úžasu vzdycháme nad nádherou a bohatstvím oněch vzdálených časů.
Árijci po tisíce let, dávno v prehistorii, měli vždy své rodné bohy. Tito bohové byli nedílnou součástí lidí a dodávali civilizaci smysl, význam, jednotu a kolektivní uvědomění. Původ WOTANa u árijského lidu se ztrácí v prehistorii, avšak jeho oblíbenost po severní Evropě se začala kolem roku 300 př. n. l. rozvíjet a nahradila předchozí hlavní bohy praotců, jakými byli Mimir, Tyr, Poseidon, Atlas apod. Wotan je teutonské jméno hlavního boha, jehož seveřané nazývali Ódin a Anglosasové Woden. Wotanismus, (často nazývaný ódinismus či ásatrú), šířil učení z Přírody vycházejícího náboženství a zaváděl způsob života, který si vytyčil jako konečný cíl dát vzniknout jedinečnou a vznešenou rasu a jednou provždy u Rýna zatlačil universalistické římské vetřelce pod vedením velkého teutonského vůdce Hermanna (Arminia).
Wotanismus vždy kladl velkou důležitost na lidskou svobodu a individualitu. Wotanismus nikdy nebyl misionářským náboženstvím; jednalo se spíše o náboženství, které se postupně vyvíjelo mezi našimi lidmi po nespočet generací. Indoevropská religiozita není otroctví. Wotanismus nezná žádné prosebnictví utlačovaného otroka na ohnutých kolenou ke svému mstivému a všemocnému Pánu, ale spíše důvěrné realizování společenství tvořeného bohy a lidmi žijícími v souladu. Wotanismus vždy učil odvaze a nebojácnosti v bitvě. Bohové Ásgardu jsou vždy blízko při ruce a slouží jako rádci, kteří jsou schopni přivést naše árijské muže a ženy k velikosti. Wotanista by hrdinským činem mohl vzít život do svých rukou a stát se pánem vlastní duše. Velké dary bohů doložené člověku znamenaly připravenost čelit světu, jaký je, vědění a sebedůvěru, která pomáhá lidem na těžkých místech, a příležitost získat slávu, jež dokáže přežít smrt.
Wotanismus v severní Evropě dál vzkvétal po mnoho století a stal se provždy oblíbeným během vikinské doby (800-1100 n.l.). Vikinská doba bylo velmi významné období, protože se jednalo o poslední větší snahu árijského lidu být politicky nezávislý a zachovat si svrchovanost bez vlivu cizího semitského židokřesťanského náboženství.
Když nastal soumrak vikinské doby, zdálo se, že wotanismus zmizí ze scény světových dějin. Netolerantní židokřesťanská konverze totiž prosadila svou nadvládu v Evropě a dalších částech světa. Wotanismus spolu s většinou všech pohanských náboženství bylo hrotem mečem zatlačeno do podzemí. Mnoho ze starověkých posvátných svatyní a Edd bylo zničeno a zcela vymazáno z našeho dědictví. Naštěstí něco z historie a tajemných mýtů zachránili obezřetní učenci a to se tak dál zachovalo v našem folklóru. Carl Jung, osvícený spisy německého autora Bruno Goetze, prohlásil: „Wotan zmizel, když padly jeho duby, a znovu se objevil, když se křesťanský Bůh prokázal příliš slabý, než aby zachránil křesťanstvo před bratrovražedným zabíjením.“
„Myšlení je funkce. Žití je činitel.
Proud ustupuje k svému zdroji. Velká duše zůstane
silná, aby žila, i silná, aby myslela.“
Ralph Waldo Emerson
Wotanismus se v síle vrátil mezi germánský lid na konci 19. století a projevil se v průběhu první a druhé světové války. Rozvíjel se nový, avšak starověký mýtus, mýtus krve, a ten začal v rámci árijské rasy znovu křísit světlo, ducha a lidovost. Výtečný švýcarský psycholog a proslulý zakladatel analytické psychologie profesor Carl Jung prohlásil, že „Moc Wotanova (základní božstvo našich předkřesťanských praotců) posedla či se vtělila do celého germánského lidu.“ Profesor Jung dále v dopise svému příteli Migueli Serranovi v roce 1960 uvedl, že „Wotan ve skutečnosti nikdy nezemřel, ale udržel si svou původní vitalitu a samostatnost. Naše vědomí jen ukazuje, že ztratilo své bohy;ve skutečnosti stále existují, jen je zapotřebí jisté obecné podmínky, aby byli přivedeni zpět v plné síle.“
Wotanismus vždy zůstane pravým duchovním dědictvím árijstva. Wotanský duch, ať už vědomý či nevědomý, je součástí tělesné a duchovní konstituce každého bílého muže, ženy a dítěte, a v podstatě stejně starý jako árijská rasa samotná. Oxfordský islandský slovník definuje Ódina (Wotana) takto: „Ódinovo jméno nese narážku na mysl či myšlenku a dýchání; jedná se o oživující, tvořivé síly; představuje všeprostupující duchovní Božství.“ Bohové jako Wotan, Tyr, Thor, Baldur a bohyně Freyja, Nerthus a další, všichni představují a zosobňují rozmanité aspekty Přírody a cestu k vývoji. Stejně jako naše duchovní archetypy také představují prvotní zákony, přírodní síly a mnoho rozličných charakteristik člověka. Hodnota vdechnutá do boha či hrdiny je to, co věčné v dobrém a zlém.
„Dnes člověk sám sebe zahanbuje; schovává se a plíží se
světem, aby byl tolerován, měli s ním soucit a
za tisíc let se sotva jeden muž odváží
být moudrým a dobrým, a tak roňte pro něj slzy a
žehnejte jemu podobným."
Ralph Waldo Emerson
Mysl, která chápe povrchně, přemýšlí o bozích jako o biologických bytostech existujících sami o sobě, či je jinak vnímá jako žertovné a nadpřirozené výmysly. Tím se však nemá říci, že tito bohové našeho lidu nemají impozantní charakter, vzezření, podobu, opravdovost či moc, které jim naši předkové po právu přisuzovali. Wotan vyvolává účinky v kolektivním myšlení a životě bílé rasy a takto vyjevuje vlastní podstatu. Protože chování rasy nabírá specifický charakter dle chápání svých bohů, obrazů a symbolů, můžeme o archetypu Wotana mluvit jako o samostatném psychickém faktoru, který pohání a řídí vůli našich lidí tak, jako Božský Logos či velký Bůh Stvoření vládne nad celým lidstvem.
I kdyby se náš rasový příbuzný stal součástí jiné cizí kultury, je stále hluboko v nitru volán svými bohy krve. Cizí židokřesťanské náboženství mohlo přežít v západním světě, jen dokud si udrželo rodné árijsko-pohanské zvyky, ceremonii, slavnosti, etnicitu a etiku. Lidé jsou jako lidé ztraceni, pokud při zkoumání své historie a zkoušce své vůle pro budoucnost nemohou zakoušet rasovou jednotu. Skutečné etnické duchovno jedince nelze zcela izolovat, protože funguje nejen v rámci rasového tělesa, ale také v rámci jeho ducha a vůle, což je vyjádřením duše rasy. Wotan, jakožto věčně se zrcadlící obraz prvotních duchovních sil árijského člověka, v nás dnes žije stejně jako před více než 5000 lety. Koncept Wotana by neexistoval, kdyby neexistovala naše duše a krev. Bohové nejsou jen živoucí součástí nás samých, ale jsou vnořeni v naší DNA a předávají se z generace na generaci. Zkratku W.O.T.A.N. lze přesně vyjádřit jako Vůli árijského národa (WILL OF THE ARYAN NATION).
Praktikující wotanista se dnes může rozvíjet individuálně nebo ve skupině, jaká se běžně označuje jako ‚kindred‘. Kindred velikostí může sahat od dvou členů po celé společenství. Každou akci či ceremonii vede Godi či Gothi, sloužící jako kněz zasvěcený Wotanovi. Kněžka (Gydja) má stejnou funkci jako Gothi. Kindredy mají docela často tradiční cyklus sezónních oslav. Jednou ročně kindredy z celé oblasti uspořádají ‚Althing‘, tradiční obyčej našich severoevropských předků, při němž se sejde sněm kindredů, aby slavil a rovněž urovnal všechny právní záležitosti a rozpory, které se za předchozí rok mohly objevit.
Wotanisté věří, že musí dojít k duchovní a lidové revoluci, aby se zastavily destruktivní ideologie, apatie, morální a duchovní úpadek, z něhož se stal nádor našeho moderního západního materialistického konzumního světa. Wotanismus není míněn jako únik z našeho současného života do minulosti našich předků, jeho koncepty jsou nadčasové a uplatňují se stejně dnes jako za našich praotců v historii. Dub je tak silní, jako jsou silné jeho kořeny!
Toto wotanské pojednání bylo sepsáno s upřímnou nadějí, že árijská rasa po celém světě může dospět k chápání významu naší národnosti a pravému duchu a důležitosti našeho etnického dědičného bytí, víry a odkazu. Žijeme v době extrémní a klíčové výzvy. Nikdy v celých zaznamenaných dějinách nebyl celkový úhrn našeho dědictví a přežití druhu tak životně ohrožen. Bílá rasa dnes tvoří 8%-10% světové populace a přibližně 2% z toho jsou bílé ženy v plodném věku nebo mladší. S přežitím naší je to zlé jako nikdy předtím; tyto chmurné skutečnosti samy nezmizí. V Přírodním zákoně nejsou žádní oblíbenci, silnější vítězí a slabí zahynou, silnější je v právu, bojuj nebo zemři, potop se nebo plav, je to velmi prosté. Příroda slabost neomlouvá. Že jsme jako druh přežili tak dlouho, je díky pevnému úsilí našich praotců, kteří na každém kroku cesty bojovali a řídili se lid uchraňujícími Zákony Přírody. Vše, čím dnes jsme a můžeme doufat, že se staneme na stezce našeho druhu vzhůru, lze shrnout v jedné prosté zkratce O.R.I.O.N. (Naše rasa je náš národ).
Vzkříšení starého, přesto nového Mýtu wotanismu již pobízí a obohacuje mnohý náš árijský lid po celém světě. Prostřednictvím wotanismu jsou přežití a důstojnost našeho bohatého dědictví vloženy do vašich rukou. Železná víra! Zachovejte ji! S vámi padne, s vámi poroste. Dokud lid žije, jsou jejich bohové nesmrtelní! Nechť se Wotan a wotanistická cesta stanou symbolem procitnutí vašeho hledání a jednotnou a živoucí vůlí našeho lidu.
|Autor: Wolf|Zdroj: sarmatia.wordpress.com|09.11.2014|
Vnitřní síla je podstata, jež motivuje a projevuje naše bytí, formuje náš charakter, stimuluje myšlenku a formuje svět kolem nás. Dalo by se říci, že vnější síla je vozidlo a vnitřní síla řidič. Vnitřní síla je myšlenka a právě ta tvoří vůli, utváří člověka a každé lidské rase udává směr hledání.
Pouze když se člověk snaží vzepřít se Přírodě, dostává se do konfliktu se železnou logikou Přírodního zákona a principů, jimž sám vděčí za svou existenci jakožto odlišný druh. Rasa je fenomén Přírody, a pokud by snad snad zanikla, nelze ji nikdy obnovit. Ve všem přežívají silnější. Je to nelítostná a zaručená realita života. Pokud jde o přežití skupiny či jednotlivce, přežívají silnější a silnější je v právu!
Na lidské rasy lze pohlížet jako na tři hlavní kategorie: tvůrci, udržovatelé a ničitelé. V průběhu zaznamenaných dějin šla euro-árijská rasa v čele nejpřednějších tvůrčích návrhářů a budovatelů nejvýznamnějších civilizací, umění a technologie na severní i jižní polokouli. Byl to vynalézavý génius euro-árijce, který opatřil světu myriádu nezbytností, luxus a komfort, které se dnes často považují za samozřejmost. Slovo „árijec“ se odvozuje od starého indoevropského jazyka sanskrtu, předchůdce řeckých, latinských a germánských jazyků. Slovo „árijec“ znamená „vznešený“ a používá se k označení bílých lidí evropského původu.
Během dějin árijské rasy vždycky existovalo mnoho rozličných národů. Národnost však málo souvisí s genetickým původem jedince a podstatněji souvisí s konkrétními zvyky, jazykem, charakterem a geografickým umístěním segmentu rasy. V jistém momentu dějin se árijci rozdělili do dvou hlavních a geneticky odlišných kmenů, teutonského a keltského, nicméně tato členění jsou svévolná, bratrovražedná a důsledek rozličných historických okolností a pro celé dnešní árijstvo bezvýznamná. Pokud někdo mluví o ‚rase‘ a ‚lidu‘, oba výrazy ne vždy mají stejný význam. V jednom smyslu lze celou bílou rasu považovat za lid téže krve. Přesněji, lid je primárně kulturu vytvářející a kulturu nesoucí sociální jednotka rasy. Životem kypící a sjednocený lid bude vždy směřovat svůj nejpřednější zájem na zachování těch rasových, prvotních elementů krve, které dávají oné skupině její identitu a podstatu. To, že sdílíme jako rasa stejnou krev, nezajišťuje, že nám vlastní rodová hlediska, identita a perspektivy budou nutně stejná. Ať je tomu jakkoli, pokud věříme v přežití jako druh, spočívá na nás sjednotit všechny naše existující euro-etnické národy v pan-árijský lid.
Výrazně mylnou představou ohledně přežití je, že vyšší formy zvítězí. Příroda mnohokrát dokázala, že to není pravda. Z mohutných dinosaurů, kteří se kdysi toulali po Zemi, dnes nezbyl ani jeden. Šavlozubý tygr s celou svou mocí a silou upadl v zapomnění, ale nevyvinutý šváb přežil. Starověcí bílí Egypťané, Sumerové, Peršané, Trójané, Mínoici, Řekové, Sparťané, Římané a vikingové mezi množstvím nižších civilizací jsou jako jedinečný lid a kultury nyní mrtvi.
Samotná fyzická síla není žádnou zárukou, stejně tak ani intelektuální zdatnost druhu. Klíčová složka, jež zajišťuje přežití rasy, je její jednotná vůle k zachování sebe sama a houževnaté a neotřesitelné vědomí lidu, které vyvěrá ze společné rodné víry. Soudržná víra se MUSÍ ustanovit, než se začne rozvíjet železná vůle a kolektivní vědomí lidu.
Jakákoliv forma náboženství či hodnotového systému, která přirozeně nepramení z duše rasy, která se nezrodila z krve, nakonec zničí životně nezbytná vlákna, která spojují druh s přírodou a příbuzného s příbuzným. Rasa bez etnického mýtu a soudržné duchovní víry je bezcílně unášena dějinami. Nejmocnější árijské civilizace světa zůstaly silné pouze, dokud jejich lidé a kultura zůstali jednotní a hrdí. Ve chvíli, kdy ignorovali tuto logiku Přírody, celou tu velikost a slávu, samotná složka, jež pozvedává člověka k božskému, se rozpadla v prach a nicotu. Ještě dnes vidíme přetrvávající zbytky těchto zašlých říší a v úžasu vzdycháme nad nádherou a bohatstvím oněch vzdálených časů.
Árijci po tisíce let, dávno v prehistorii, měli vždy své rodné bohy. Tito bohové byli nedílnou součástí lidí a dodávali civilizaci smysl, význam, jednotu a kolektivní uvědomění. Původ WOTANa u árijského lidu se ztrácí v prehistorii, avšak jeho oblíbenost po severní Evropě se začala kolem roku 300 př. n. l. rozvíjet a nahradila předchozí hlavní bohy praotců, jakými byli Mimir, Tyr, Poseidon, Atlas apod. Wotan je teutonské jméno hlavního boha, jehož seveřané nazývali Ódin a Anglosasové Woden. Wotanismus, (často nazývaný ódinismus či ásatrú), šířil učení z Přírody vycházejícího náboženství a zaváděl způsob života, který si vytyčil jako konečný cíl dát vzniknout jedinečnou a vznešenou rasu a jednou provždy u Rýna zatlačil universalistické římské vetřelce pod vedením velkého teutonského vůdce Hermanna (Arminia).
Wotanismus vždy kladl velkou důležitost na lidskou svobodu a individualitu. Wotanismus nikdy nebyl misionářským náboženstvím; jednalo se spíše o náboženství, které se postupně vyvíjelo mezi našimi lidmi po nespočet generací. Indoevropská religiozita není otroctví. Wotanismus nezná žádné prosebnictví utlačovaného otroka na ohnutých kolenou ke svému mstivému a všemocnému Pánu, ale spíše důvěrné realizování společenství tvořeného bohy a lidmi žijícími v souladu. Wotanismus vždy učil odvaze a nebojácnosti v bitvě. Bohové Ásgardu jsou vždy blízko při ruce a slouží jako rádci, kteří jsou schopni přivést naše árijské muže a ženy k velikosti. Wotanista by hrdinským činem mohl vzít život do svých rukou a stát se pánem vlastní duše. Velké dary bohů doložené člověku znamenaly připravenost čelit světu, jaký je, vědění a sebedůvěru, která pomáhá lidem na těžkých místech, a příležitost získat slávu, jež dokáže přežít smrt.
Wotanismus v severní Evropě dál vzkvétal po mnoho století a stal se provždy oblíbeným během vikinské doby (800-1100 n.l.). Vikinská doba bylo velmi významné období, protože se jednalo o poslední větší snahu árijského lidu být politicky nezávislý a zachovat si svrchovanost bez vlivu cizího semitského židokřesťanského náboženství.
Když nastal soumrak vikinské doby, zdálo se, že wotanismus zmizí ze scény světových dějin. Netolerantní židokřesťanská konverze totiž prosadila svou nadvládu v Evropě a dalších částech světa. Wotanismus spolu s většinou všech pohanských náboženství bylo hrotem mečem zatlačeno do podzemí. Mnoho ze starověkých posvátných svatyní a Edd bylo zničeno a zcela vymazáno z našeho dědictví. Naštěstí něco z historie a tajemných mýtů zachránili obezřetní učenci a to se tak dál zachovalo v našem folklóru. Carl Jung, osvícený spisy německého autora Bruno Goetze, prohlásil: „Wotan zmizel, když padly jeho duby, a znovu se objevil, když se křesťanský Bůh prokázal příliš slabý, než aby zachránil křesťanstvo před bratrovražedným zabíjením.“
„Myšlení je funkce. Žití je činitel.
Proud ustupuje k svému zdroji. Velká duše zůstane
silná, aby žila, i silná, aby myslela.“
Ralph Waldo Emerson
Wotanismus se v síle vrátil mezi germánský lid na konci 19. století a projevil se v průběhu první a druhé světové války. Rozvíjel se nový, avšak starověký mýtus, mýtus krve, a ten začal v rámci árijské rasy znovu křísit světlo, ducha a lidovost. Výtečný švýcarský psycholog a proslulý zakladatel analytické psychologie profesor Carl Jung prohlásil, že „Moc Wotanova (základní božstvo našich předkřesťanských praotců) posedla či se vtělila do celého germánského lidu.“ Profesor Jung dále v dopise svému příteli Migueli Serranovi v roce 1960 uvedl, že „Wotan ve skutečnosti nikdy nezemřel, ale udržel si svou původní vitalitu a samostatnost. Naše vědomí jen ukazuje, že ztratilo své bohy;ve skutečnosti stále existují, jen je zapotřebí jisté obecné podmínky, aby byli přivedeni zpět v plné síle.“
Wotanismus vždy zůstane pravým duchovním dědictvím árijstva. Wotanský duch, ať už vědomý či nevědomý, je součástí tělesné a duchovní konstituce každého bílého muže, ženy a dítěte, a v podstatě stejně starý jako árijská rasa samotná. Oxfordský islandský slovník definuje Ódina (Wotana) takto: „Ódinovo jméno nese narážku na mysl či myšlenku a dýchání; jedná se o oživující, tvořivé síly; představuje všeprostupující duchovní Božství.“ Bohové jako Wotan, Tyr, Thor, Baldur a bohyně Freyja, Nerthus a další, všichni představují a zosobňují rozmanité aspekty Přírody a cestu k vývoji. Stejně jako naše duchovní archetypy také představují prvotní zákony, přírodní síly a mnoho rozličných charakteristik člověka. Hodnota vdechnutá do boha či hrdiny je to, co věčné v dobrém a zlém.
„Dnes člověk sám sebe zahanbuje; schovává se a plíží se
světem, aby byl tolerován, měli s ním soucit a
za tisíc let se sotva jeden muž odváží
být moudrým a dobrým, a tak roňte pro něj slzy a
žehnejte jemu podobným."
Ralph Waldo Emerson
Mysl, která chápe povrchně, přemýšlí o bozích jako o biologických bytostech existujících sami o sobě, či je jinak vnímá jako žertovné a nadpřirozené výmysly. Tím se však nemá říci, že tito bohové našeho lidu nemají impozantní charakter, vzezření, podobu, opravdovost či moc, které jim naši předkové po právu přisuzovali. Wotan vyvolává účinky v kolektivním myšlení a životě bílé rasy a takto vyjevuje vlastní podstatu. Protože chování rasy nabírá specifický charakter dle chápání svých bohů, obrazů a symbolů, můžeme o archetypu Wotana mluvit jako o samostatném psychickém faktoru, který pohání a řídí vůli našich lidí tak, jako Božský Logos či velký Bůh Stvoření vládne nad celým lidstvem.
I kdyby se náš rasový příbuzný stal součástí jiné cizí kultury, je stále hluboko v nitru volán svými bohy krve. Cizí židokřesťanské náboženství mohlo přežít v západním světě, jen dokud si udrželo rodné árijsko-pohanské zvyky, ceremonii, slavnosti, etnicitu a etiku. Lidé jsou jako lidé ztraceni, pokud při zkoumání své historie a zkoušce své vůle pro budoucnost nemohou zakoušet rasovou jednotu. Skutečné etnické duchovno jedince nelze zcela izolovat, protože funguje nejen v rámci rasového tělesa, ale také v rámci jeho ducha a vůle, což je vyjádřením duše rasy. Wotan, jakožto věčně se zrcadlící obraz prvotních duchovních sil árijského člověka, v nás dnes žije stejně jako před více než 5000 lety. Koncept Wotana by neexistoval, kdyby neexistovala naše duše a krev. Bohové nejsou jen živoucí součástí nás samých, ale jsou vnořeni v naší DNA a předávají se z generace na generaci. Zkratku W.O.T.A.N. lze přesně vyjádřit jako Vůli árijského národa (WILL OF THE ARYAN NATION).
Praktikující wotanista se dnes může rozvíjet individuálně nebo ve skupině, jaká se běžně označuje jako ‚kindred‘. Kindred velikostí může sahat od dvou členů po celé společenství. Každou akci či ceremonii vede Godi či Gothi, sloužící jako kněz zasvěcený Wotanovi. Kněžka (Gydja) má stejnou funkci jako Gothi. Kindredy mají docela často tradiční cyklus sezónních oslav. Jednou ročně kindredy z celé oblasti uspořádají ‚Althing‘, tradiční obyčej našich severoevropských předků, při němž se sejde sněm kindredů, aby slavil a rovněž urovnal všechny právní záležitosti a rozpory, které se za předchozí rok mohly objevit.
Wotanisté věří, že musí dojít k duchovní a lidové revoluci, aby se zastavily destruktivní ideologie, apatie, morální a duchovní úpadek, z něhož se stal nádor našeho moderního západního materialistického konzumního světa. Wotanismus není míněn jako únik z našeho současného života do minulosti našich předků, jeho koncepty jsou nadčasové a uplatňují se stejně dnes jako za našich praotců v historii. Dub je tak silní, jako jsou silné jeho kořeny!
Toto wotanské pojednání bylo sepsáno s upřímnou nadějí, že árijská rasa po celém světě může dospět k chápání významu naší národnosti a pravému duchu a důležitosti našeho etnického dědičného bytí, víry a odkazu. Žijeme v době extrémní a klíčové výzvy. Nikdy v celých zaznamenaných dějinách nebyl celkový úhrn našeho dědictví a přežití druhu tak životně ohrožen. Bílá rasa dnes tvoří 8%-10% světové populace a přibližně 2% z toho jsou bílé ženy v plodném věku nebo mladší. S přežitím naší je to zlé jako nikdy předtím; tyto chmurné skutečnosti samy nezmizí. V Přírodním zákoně nejsou žádní oblíbenci, silnější vítězí a slabí zahynou, silnější je v právu, bojuj nebo zemři, potop se nebo plav, je to velmi prosté. Příroda slabost neomlouvá. Že jsme jako druh přežili tak dlouho, je díky pevnému úsilí našich praotců, kteří na každém kroku cesty bojovali a řídili se lid uchraňujícími Zákony Přírody. Vše, čím dnes jsme a můžeme doufat, že se staneme na stezce našeho druhu vzhůru, lze shrnout v jedné prosté zkratce O.R.I.O.N. (Naše rasa je náš národ).
Vzkříšení starého, přesto nového Mýtu wotanismu již pobízí a obohacuje mnohý náš árijský lid po celém světě. Prostřednictvím wotanismu jsou přežití a důstojnost našeho bohatého dědictví vloženy do vašich rukou. Železná víra! Zachovejte ji! S vámi padne, s vámi poroste. Dokud lid žije, jsou jejich bohové nesmrtelní! Nechť se Wotan a wotanistická cesta stanou symbolem procitnutí vašeho hledání a jednotnou a živoucí vůlí našeho lidu.
|Autor: Wolf|Zdroj: sarmatia.wordpress.com|09.11.2014|
