Nacionální socialismus a domácí výuka

V některých našich článcích jsme narazili na pojem domácí výuky. Dnes si tedy tuto problematiku trochu přiblížíme, protože se o ní zas až tak moc neví (v ČR je v domácí výuce zhruba 350 dětí) a přitom nám může výrazně pomoci v cestě k budoucnosti.

Než se pustíme do dalšího textu, řekněme si něco k výchově dětí v našich rodinách. Chceme dosáhnout Nacionálně Socialistické budoucnosti a branou k ní jsou naše děti. To znamená, že svým dětem musíme předat dostatečnou průpravu potřebnou k vedení dalšího boje. Avšak nechceme své děti vychovávat v duchu oldshool NS, nechceme, aby nás děti po návratu domů z práce zdravily hajlováním apod. Chceme své děti vést k samostatnosti, kultivovanosti, kritickému myšlení a zodpovědnosti. Nechceme své děti vychovávat televizními estrádami a konzumním turismem. Chceme jim vštípit lásku ke vzdělání a skutečné kultuře, aby uměly poznávat cizí země mimo turistická centra a trasy. Nechceme, aby se děti učily nesmyslné nenávisti či zcela iracionální a nepřirozené všezahrnující „lásce“, chceme, aby naše děti uměly věcně vysvětlit své postoje, aby se uměly chovat dle svých zásad, aby uměly cítit sounáležitost s Evropskou historií a dědictvím, aby uměly milovat a znát přírodu. A aby uměly jít do boje, bude-li to nezbytně nutné…

Co je tedy domácí škola? Jde o výuku dětí v domácím prostředí, kdy jsou děti vzdělávány rodiči. Děti musí chodit jednou za půl roku na přezkoušení do školy s níž se rodiče předtím musí domluvit na uvolnění dětí do domácí výuky. Chystá se i nový návrh, že kromě tohoto přezkoušení budou i občasné konzultace s pedagogy ve škole (hlasy vysvětlující toto nařízení to vysvětlují tak, že je dobré, aby děti znaly „svého“ přezkušujícího).

Výhody domácí výuky jsou pro nás celkem jasné: alespoň trochu omezit vliv mainstreamu na děti je velmi cenné. Je samozřejmě důležité přísně dodržovat individuální přístup k dětem, naučit je ptát se (samozřejmě neučit je ptát se „sebevražedně“), naučit je myslet kriticky… Zkrátka nevychovat ze svých dětí další ozubená kolečka lživého Systému. Samozřejmě nic není tak černobílé a snadné, takže i domácí výuka má svá úskalí. Jedním z nich je velký nárok na čas rodiče, který má vzdělávat, mnohdy se jedná o děti, které mají potíže s přijetím rodičovské autority – na mnoha fórech věnujících se této problematice lze narazit na případy, kdy dítě odmítá lámat matematiku či češtinu, protože je právě kousek od posledního levelu skvělé hry. Rodiče pak svá slova zakončují tím, že je pro jejich děti vhodnější cizí autorita, tedy škola.

Členové redakce H8edge Reichu se již delší dobu vyptávají v řadách kamarádů, zda znají nějaké „NS rodiče“ a pokud, tak kolik jich je. Kupodivu jich je celkem mnoho. Všechny jejich děti, které dosáhly školního věku chodí do běžných škol, kde jsou logicky masírovány mainstreamovou propagandou nejhrubšího zrna, nezřídka jsou šikanovány cikánskými mláďaty apod. Zde se jeví domácí výuka jako to nejlepší řešení.

Je jasné, že zdaleka ne každý rodič může své dítě učit doma – mnohdy není čas, neumí systematicky a kvalitně učit apod. Zde je možnost situaci vyřešit tak, že se konkrétní rodiny dají dohromady a své děti budou posílat na výuku k jednomu rodiči, který výuku zvládne či se domluví s nějakým známým/známou pedagogem/pedagožkou a najmou si jej na domácí výuku (tím tedy odpadá problém s rodičovskou autoritou a zároveň se zachová ráz domácí výuky). I nadále přetrvávají potíže, které je nutno řešit individuálně dle situace – např. doprava dětí do rodinné školy (rodiny bydlí rozesety po celém městě). Avšak hodnota výuky je pro děti veliká – nejen, že dle výsledků pozorování domácí výuky v ČR je domácí škola vysoce efektivní, ale u dětí se v menším kolektivu buduje duch kamarádství mnohem pevnější než je tomu u velkých tříd a vzhledem k nadcházejícím společenským pohybům v budoucnosti bude velmi důležité držet při sobě.

Zde ovšem narážíme na jeden z argumentů odpůrců domácí školy a tím je izolovanost dětí od větších kolektivů – že nejsou konfrontovány s dětskou soutěživostí, pletichařením a složitostmi mezilidských vztahů. Tomu ovšem naopak příznivci domácí školy oponují tak, že jejich děti chodí do zájmových kroužků, z domácí výuky nejsou unaveny (děti ze škol mnohdy chodí zcela vyčerpány a neschopny další aktivity – což mnozí rodiče sami přiznávají na fórech atp.) a mohou tedy běhat venku s kamarády. To co odpůrci vyčítají lze ovšem také otočit – doma se nikdo nebude dítěti smát, že nemá aktovku s Transformers, že nemá značkové džíny, nedostane se mu ústrku za nevlastnění mobilu či Play Station a pokračovat bychom mohli dále. A v době, kdy již nastoupí do běžné školy (nyní 6. třída, v budoucnu to bude až střední škola) bude mít věk na to, aby se dokázalo případným útokům tohoto druhu bránit (zde by se případně mohlo postupovat i tak, že všechny děti z dané domácí školy nastoupí na stejnou školu, tudíž budou mít oporu samy v sobě). Je samozřejmé, že dítě nelze držet v izolaci a vybudovat v něm sociofobii, naopak je nutno jej motivovat v zájmech (tj. vodit jej do zájmových kroužků, sportovních oddílů), brát na akce kde se další děti objevují (tábory a mnoho dalších takových akcí v roce) a celkově své dítě stále držet v kontaktu s vnějším světem do něhož potom bude vstupovat. Jedině tak se dítě dokáže vyrovnat s křivdami a zly Systému.

Z mnoha debat, které jsme vedli jak s „NS rodiči“ tak i „NS pedagogy“ vyplynulo množství poznatků, které jsou dosti cenné a nebudeme je zde rozebírat, uvnitř hnutí si na sebe kontakty vždy dokážeme najít a zkušenosti sdílet. Nicméně lze zde vypíchnout důležitou věc: na své dítě rodič vždy promítá své vlastní životní postoje a těmi jej v počátcích života formuje. Ve své podstatě se dá tato situace přirovnat k výchově v křesťanské, pohanské a kdovíjaké rodině. U nás je ovšem nutno brát v potaz nesmyslnou kriminalizaci našich názorů a proto rozhodně nelze svému dítěti vštěpovat hotovou soustavu idejí nacionálního socialismu. Musíme ke svým dětem přistupovat pochopitelně s láskou a citem, naučit je „pouze“ kritickému myšlení, naučit je ptát se a pátrat, nevěřit mainstreamu, naučit je snažit se zvážit všechny strany mince atp. Naproti tomu je nutno dítě naučit i mnohým sebeobranným schopnostem – vědět kdy se zeptat, kde se co může a co nesmí říci a tak dále. Existuje totiž zákon, který umožňuje rodičům odebrat ratolest, pokud Systém shledá nějaké „zanedbání péče“ a věřte, že v našem případě to udělá s velikou radostí!

Podle právníka, blízkého naší redakci, stačí, aby se doma objevila návštěva vidící např. sbírku věcí druhé světové války – čili i svastiky – a už může být potíž. Je bytostně důležité být při výchově obezřetný a vést jej nikoliv ve světle hotového nacionálního socialismu (kéž by to šlo!), ale v intencích výchovy směřující k příklonu k NS ve vyšším věku dítěte. Ať si nacionální socialismus objeví dítě samo v době, kdy již umí přijmout zodpovědnost za sebe samé – dětství však ať prožije bez větších Systémových zásahů. Nikdo např. nemůže nic namítat, pokud rodič nevezme své dítě do muzea „holocaustu“ či do Osvětimi a na podobná místa, když se tam sjíždí kdekdo u příležitosti kdovíjakého dne, ale vezme jej namísto toho na nějaký hrad, do muzea věnujícího se historii toho či onoho a bude ve své ratolesti budovat povědomí o evropské identitě. Místo podílení se na takřka povinném uctívání tzv. obětí holocaustu naučme své děti cítit spojení s osobnostmi evropské historie.

Obecně bychom se měli řídit principem co největší nezávislosti na mainstreamu. Proto se moderní NS ubírá (mimo jiné) cestou komunit a směřuje k soběstačnosti. Součástí této cesty je i převzetí odpovědnosti za vzdělání svých dětí. Co je tedy potřeba pro započetí domácí výuky? Je potřeba se domluvit se školou, kde je dítě hlášeno, být s ní v kontaktu a své dítě vodit na přezkušování. I doma se musí děti učit podle osnov. Lze samozřejmě využít i pedagoga, je-li to potřeba a rodiče se na výuku necítí. Vše je nutno řešit individuálně. Prozatím je umožněna domácí výuka v rozsahu prvního stupně ZŠ (Zákon č. 561/2004 Sb.) nyní je v pokusném stadiu stupeň druhý.

14 slov je především pozitivní a konstruktivní heslo – a v našem (bez)právním státu je nutno ubírat se v některých sférách života cestami, které on dovoluje. Naučme se je tedy využívat a skutečně budujme živoucí alternativu dnešku.


|Autor: Redakce| Zdroj: h8edgereich.wordpress.com