Nacionální socialismus a mainstream

Již mnohokrát se redakce zúčastnila různých debat na téma NS hudba a mainstream. V podstatě existují dva tábory - jeden odmítá jakékoli pronikání do popkultury, druhý naopak toto pronikání vítá. Kde je tedy pravda a která cesta je ta správná?

Jako obvykle není ani jedna z těchto cest sama o sobě správná, neboť obě jsou součástí našeho boje a je nutno si to uvědomit.

Samozřejmě, že je nemyslitelné chtít v TV kapelu typu Blue Eyed Devils či, řekněme, Excalibur. Kromě faktu, že textově tyto (a jim podobné) kapely představují pro masmedia zcela nestravitelné sousto by bylo pro mnohé z nás velice těžké vidět, jak se kvalitní NS kapely stávají majetkem nemyslící většiny a nástrojem trendovitosti. NS hudebníci nejsou a nesmí být na úrovni mainstreamových interpretů a vědomě vykrádat svou hudbu a ideje jen proto, aby se jim dostal do ruky nástroj na vydělávání peněz. Nesmí se ani nikdy snížit na mentální úroveň tzv. celebrit čili stát se prázdnou usměvavou plastikovou loutkou. Opět je nutno připomenout, že jsme ve válce proti genocidě Árijské rasy a žádný NS na to nikdy nesmí zapomenout.

V rámci našeho boje vzniklo hnutí a s ním souvisí i jeho podoby a projevy. Významným projevem je samozřejmě hudba, která si kolem sebe vytvořila svou scénu – scénu „podzemní“, vyhýbající se očím veřejnosti kvůli možné perzekuci a především pro uchování identity hnutí jako takového. Podzemní scéna v podstatě plní úlohu ideového jádra, kde se setkávají a tvoří názory, kde se upevňují svazky mezi námi a (nejen) to jsou důvody proč nepustit komerci do svých řad (čímž ovšem neříkáme nepouštět mezi sebe zájemce z řad „obyčejných“ lidí). Navíc se díky své a námi ovládané scéně máme kam uchýlit před okolním světem – máme totiž svět svůj i bez požehnání konglomerátu politik – manažer – investor. Důvod proč nechtít komerci svých kapel je taktéž ve faktu, že jsou media vlastněna a ovládána židy a jim podobnými humanoidy. Kdo z nás má žaludek na komunikaci a spolupráci s nimi?

Aby náš boj a naše ideje došly ke konečnému vítězství, musíme mít něco co nás uchová mimo vliv nepřátel – v co nejmenší míře být v kontaktu s jejich vzorci myšlení (avšak svého nepřítele znát) v co nejmenší míře přejímat (!!) jejich způsoby chování a stávat se výsledkem jejich propagandy – chtít se pouze povrchně bavit, být promiskuitní a být příznivě nakloněn drogám (ano i alkoholu) a rasovému míšení a v konečném důsledku se stát beznázorovou ovcí v gójském stádu určeném k likvidaci. My jsme alternativa se vším všudy – chceme rozvrátit stávající (ne)pořádky a navrátit světu zdraví. Proto nemůžeme pro sebe přijímat mainstreamové trendy, chceme-li je naopak likvidovat.

Pokud tedy máme být takto uzavřeni vlivům mainstreamu a žít pro své cíle ve svém „podzemí“, nebude nás to příliš izolovat od okolního světa, od myšlení a potřeb lidí, jichž se koneckonců naše revoluce bude dotýkat také? Jak se máme stát masovým hnutím, budeme-li uzavřeni ve svém (žárlivě střeženém) kruhu?

My však nehlásáme izolaci, nehlásáme odepření si všeho co je kolem nás jen proto, že jde o produkt zábavního průmyslu. Naopak je pro nás jako hnutí více než vhodné být s lidmi v kontaktu (což se děje: školy, práce, úřady atp.), být „jedněmi z nich“ a chápat jejich potřeby (musíme však stále dokázat oddělit skutečnou a implantovanou potřebu) a hovořit k nim jejich jazykem, abychom byli vůbec pochopitelní a srozumitelní. Je správné pronikají-li naši aktivisté do všech možných oblastí a postavení ve společnosti obecně a je také v pořádku, když NS aktivista použije pro oslovení lidí vnější znaky popkultury jako např. hudbu, která je „in“. Založí-li někdo z nás kapelu od počátku orientovanou na komerci (popovou, rockovou, emo…), není to samo o sobě důvodem k zavržení jeho osoby. Takový aktivista ovšem nesmí zapomenout na svou skutečnou úlohu a nesmí propadnout kouzlu velkých peněz – stále má povinnosti v podobě čtrnácti slov. Jsou hranice, za něž nelze již dále jít co se týče přizpůsobování se průměrnému vkusu širokých vrstev. Tyto hranice jsou hodně individuální. Jistě by se neměl dopouštět kroků, které by v konečném důsledku očernily naše ideje a hnutí (účast na různých pro-barevných charitách, nezřízené chování na večírcích, spolupráce s pornoprůmyslem atp.). Samozřejmě nelze, aby tento interpret natvrdo a prvoplánovitě otextoval své skladby, které jsou určeny mainstreamové mládeži – okamžitě by jej to vyřadilo z dalšího fungování. Nemusí mít texty ani jinak spjaty s naší věcí – ať klidně zpívá o lásce (což je téma, kterého se zcela nepochopitelně drží mainstream po celé generace), ať se navenek stane mainstreamovým interpretem se vším všudy, ať klidně vydělává peníze (část z nich by však měl dávat do hnutí). Jde však o jeho osobu samotnou – zde se projeví jeho věrnost a hloubka ideových znalostí. Vždy, dřív nebo později, dojde k jeho „skandálnímu odhalení“ jako sympatisanta či přímo aktivisty NS hnutí, jsou odhaleny jeho skrývané názory a zde teprve je na počátku jeho propagandistická úloha: lidé se začnou o jeho osobu zajímat a především mládež (fanoušci) je náchylná k příznivému náhledu na postoje svého idolu. Zde tedy může tento mladý člověk poprvé přijít do styku s NS myšlenkou či pokud ne přímo s myšlenkou, pak tedy s faktem existence nějaké alternativy vůči životu, který po něm chce jeho okolí. Je to první krok, další na sebe nenechají dlouho čekat a po nějaké době ho můžeme přivítat ve svých řadách.

Mládež v osidlech „oficialismu“ vůbec nemá ponětí o tom co dělá, jak dalece špatné jsou postoje jí implantované, nemá ani tušení o existenci alternativy – nezná nic co je mimo obrazovku. Proč tedy do televize nevyslat člověka, který jí řekne, že existuje i skutečná realita, ne pouze ta televizní; a řekne jí to jazykem, kterému rozumí – jazykem módní trendové „hudby“, kterou zrovna poslouchá? Tento způsob oslovování širších vrstev obyvatel je v naprostém pořádku, avšak ten z nás, kdo se k tomu odhodlá musí být velice silný a onen proces sám musí mít nějaká pravidla a jedním z nich by mohlo (mělo) být i to, že daný interpret působící v daném stylu by se neměl bezezbytku chovat jako ostatní v onom stylu.

Pronikání do mainstreamu tedy lze jako jeden z nástrojů propagandy praktikovat a podporovat do té míry, kdy to ještě nezačne být úkazem negativně ovlivňujícím podstatu našich idejí. Tato míra nesmí být naplněna. Nesmí se stát, že NS aktivista jdoucí touto cestou začne pozapomínat svou podstatu a započne kolaboraci s nepřátelskými živly. Také nesmí platit ten úkaz, že když se někomu zalíbí nějaký mainstreamový styl (např. hip hop), okamžitě jej začne hrát a výše zmíněné argumenty se mu stanou pouze výmluvou a omluvou pro jeho špatný vkus. Každý z nás se musí snažit o morální výši ve svém životě a s této výše oslovovat ostatní – jako h8edge můžeme útočit na alkohol a pornoprůmysl a sami jít příkladem, jako NS můžeme útočit na společenské problémy a sami jít příkladem jako alternativa. Z toho jasně vyplývá jedna důležitá věc, která nás zavazuje k neustálému procesu sebevzdělávání se: Nacionální Socialismus je veskrze pozitivní doktrína a ona pozitivní neboli tvůrčí stránka věci dalece přesahuje stránku destruktivní, která je zase důležitým předpokladem pro stavbu nového světa.

Proto mějme na paměti, že mainstreamová „hudba“ není pro nás a nesmí nám být blízká: nám je pouze „dovoleno“ popkulturu, která je zcela prázdná a kýčovitá, použít jako nástroj oslovení prázdné a kýčem žijící šedi. Účel světí prostředky.


|Autor: Redakce| Zdroj:: h8edgereich.wordpress.com