Aktivismus? Revoluce? 14 slov? Budoucnost? Jsou vám tyto pojmy blízké? Věřme, že ano – všichni se hlásíme k nacionálnímu socialismu (a abychom neurazili: i k nacionalismu) a své životy tomu uzpůsobujeme. Někdo více, jiný méně – záleží na osobnosti každého z nás. Naše cíle (co si budeme namlouvat) jsou mnohem dál než dosáhnou naše životy, což je fakt, který si dříve či později uvědomí většina z nás a zároveň s tím přichází bod zlomu v aktivismu: buď se s tím vyrovnáme a jdeme dál po stejných cestách; na základě tohoto uvědomění trochu přehodnotíme své prostředky aktivismu a hledáme nové rozměry našeho počínání nebo se dostaneme dočasně do depresí z nichž nás dostane konzum neboli zapadnutí do šedé masy středního proudu a zanevření na celý NS z něhož zůstane jen vzpomínka na divoké mládí.
Je nevyhnutelný okamžik prohlédnutí: my revoluční prapory neponeseme, neuvidíme „slunce kruh plout po obloze v zahřmění“ ani „oheň na střechách synagog“. Lze tedy něco hodnotného dělat, když je všechno tak zbytečné a neefektivní? Má smysl se dál snažit pronikat do soustavy idejí nacionálního socialismu, když hmatatelné výsledky MY nespatříme?
Zkusme si odpovědět neboť se to týká velice důležitého prvku v životě aktivistově: motivace. Odpověď na položené otázky je obsažena ve třech písmenech: Ano. Zde by se dalo i skončit, ale pro potřeby tohoto článku si to rozvedeme.
Tedy: myšlenky NS jsou pravdivé a obsahují životodárné principy. Naším cílem v konečném důsledku je skutečně prosazení NS v masovém měřítku. Chceme-li něco hmatatelného: chceme rasově homogenizovanou společnost s co nejnižšími riziky společenských nešvarů typu korupce, zločinnost všeho druhu a apatických lidí – především mládeže. Chceme svět kulturní a kultivovaný v němž nebude místa pro povrchní zábavu (každý si sám určete co je tím myšleno) a „tlení“ ducha příslušníků rasy, která se řadí mezi ty nejtvořivější.
Toto je náš cíl, kterého se nedočkáme my, ale generace po nás – my svým dětem musíme předat náš boj – zde nelze přemýšlet o dobrém a špatném rodiči, který své dítě vede „bezcitně“ k boji a „nenávisti“, jak jsme nezřídka častováni; my sledujeme cíl (a naše děti musí též) v budoucnosti a nelze se zavírat do světa usměvavé propagandy mainstreamu. Co tedy mohou dělat rodiče svých dětí? Co může dělat mladý, nedočkavý člověk? Je toho poměrně hodně – aby byl takový člověk k užitku, může pracovat na inteligentní propagandě, může se zapojit do veřejně činných NS struktur, může šířit strach mezi nepřáteli, může zkusit založit bílou komunitu (což je věc na samostatný článek) – každý nechť si najde co je mu po chuti.
Říkáš, kamaráde, že máš dítě, oženil ses a není tedy čas a možnost být aktivní? Špatný náhled! Právě ty jsi o krok dál než ti kamarádi, kteří rodinu ještě nezaložili! Není nutné, abys chodil na demonstrace a zúčastňoval se násilných akcí, cítíš-li to (oprávněně) jako ohrožení domácího krbu. Aktivismus není pouze toto úzké spektrum činností – zkus se podívat na jinou sféru aktivismu: tvé dítě má své potřeby, musíš jej zajistit jak materiálně tak kulturně (rozvoj dítěte je velmi citlivá záležitost), nuže co třeba si najít spotřební zboží firem, které patří bílým lidem? Co se třeba zkontaktovat s kamarády s dětmi a rodinami? Dělat výlety, setkání rodinného typu, dát své děti (je-li to možné) do stejné školky, občas si dle možností vypomoci, zkrátka být v kontaktu a vytvářet „bílé“ zázemí svým potomkům – to je to, co můžeš činit!
Zde se na chvilku zastavíme a řekneme si něco k onomu zmíněnému nákupu „bílého“ zboží. Je samozřejmě jasné, ba téměř jisté, že neexistuje žádná větší firma bez židovského prvku ve vedení. To mnohé z nás vede k rezignaci na snahy nalézat co „nejvhodnější“ prostor pro nákup: „stejně to mají židi všechno, tak proč se párat s hledáním evropský firmy?“ Je to celkem snadné – židé sice „mají všechno“, ale ne všechny firmy jsou přestěhovány do Asie k rákosovým otrokům, zdaleka ne všechny firmy jsou v rukách většinového židovského podílu. Kupříkladu základní potraviny (zelenina, ovoce, pečivo atp.) jsou k dostání od malých soukromých zemědělců – stačí vyjet jen kousek za město na venkovský trh či přímo zemědělskou usedlost (to se týká i Prahy) a nakoupit za ceny velmi příznivé. Hračky: v ČR existují ještě minimálně dvě firmy vyrábějící hračky z evropských materiálů (o čemž jeden z redaktorů H8edge Reichu vedl zajímavou debatu přímo s majitelem jedné z nich), oblečení – zde je to podstatně těžší, ale i zde jsou firmy stále k nalezení, řemeslné práce: zdá se, že jsou velice drahé oproti službám velkých společností, ale i zde lze nalézt v mnoha oborech cenové ekvivalenty u malých řemeslníků (truhláři, elektrikáři, zedníci…). Je zajisté velmi těžké pátrat po židech ve vedení jednotlivých firem a společností, ale co se dá zjistit je skutečnost, kde je umístěna výroba jednotlivých ekonomických subjektů. A to je to co jsme povinni sledovat. Je-li výroba nějaké společnosti v Evropě, budu od ní kupovat její výrobky neboť zaměstnává Evropany (ani to ovšem není pochopitelně jisté – v čím dál větší míře jsou pracovní místa zaplňována otroky z jiných částí světa). Abychom tento krátký odstavec uzavřeli – raději nakupujme zboží vyrobené Evropanem, než své peníze cpát přímo židům a podobnému hmyzu do rukou (nebo spíše končetin). Snažme se podpořit pracovní místo evropskému člověku a nedávejme hodiny své práce (peníze) cizorodým a nám nepřátelským elementům. Ani jedno samozřejmě není ideálním řešením – vždy v konečném důsledku podpoříme žida, ale podpořit Evropanovi stálost jeho práce je pořád menší zlo!
Vraťme se tedy k „soukromému“ aktivismu. Dosáhne-li NS aktivista stavu rodinného, rozhodně to není důvod k ústupu činnosti pro naši věc. Co lze dělat jsme v krátkosti nastínili výše – východiskem Árijskému rodiči budiž fakt, že je skrze své dítě o krok blíže revoluci – jen svému potomku dát dostatečnou průpravu. Co ovšem může dělat mladý člověk, kterého oslovila (z jakéhokoliv důvodu) idea či image (důležitý to prvek v oslovování mládeže) NS hnutí, dostal se do kruhu nějakých kamarádů, kteří svou neuvědomělostí, nekulturností a paranoiou tohoto jedince natolik zdeprimují, že upadne do nihilismu a je znechucen vším co se nás týká? Nelze doporučit nic jiného, než nalezení jiných NS kamarádů – rozumnějších a hodnotnějších – a snahu ideově se sám vzdělávat. Prvek samovzdělávání se je velice důležitý a i když je to jeden z předpokladů NS aktivisty, není zcela vždy brán vážně. Ten kdo má sklony k sebevzdělávání v sobě si informace najde vždy – i kniha vydaná „středoproudým“ historikem obsahuje informace použitelné pro účely Nacionálního Socialisty: jen umět oddělovat zrno od plevy. Ti, kteří nemají duševní schopnosti k ideovému růstu svými silami se mohou podívat na nejlepší a nejpřístupnější učební pomůcku – internet. Našich webů a blogů je dnes veliké množství a není místo, kde by se informace šířily efektivněji a čistěji.
Pokud tě, kamaráde, zklamali kamarádi hlásící se k NS, pokud ti způsobili potíže, nesmyslně tě podezřívali, pomlouvali či jinak způsobovali újmy, věz, že to nebyli ti praví kamarádi a už vůbec ne hodnotní NS aktivisté! Každého prověří čas a je v tvém zájmu ve strukturách NS idejí (když už tě neláká hnutí) setrvat a sám působit na své okolí a po čase i svou rodinu.
Všichni si musíme uvědomit, že aktivismus se zdaleka netýká pouze viditelných a líbivých sfér života. Jsme-li NS aktivisté, máme před sebou nepřeberné množství cest a možností kam napnout síly. Demonstrace a členství v organizacích není to jediné co je Nacionálnímu Socialistovi „povoleno“. Buďme aktivní nejdříve sami v sobě a teprve pak navenek. Nošení transparentu po ulicích a náměstích je méně než promile v možnostech činností, kterými se máme zabývat. Naplňuje-li někoho právě demonstrování, nechť má sympatie všech kamarádů, vidět v tom ovšem jedinou cestu není krátkozraké – je to slepé!
14 slov je velice hluboký odkaz a i ty jako jedinec jsi velice důležitým článkem v historii, kterou píšeme!
|Autor: Redakce| Zdroj: h8edgereich.wordpress.com
Kladivo na dvounohý hmyz - Rudolf Jičín
před 5 lety
