Ano, hádáte správně. K tomuto zamyšlení mě inspiroval rozhovor s českým fašistou. Na směšné zaměňování pojmů fašismus a národní socialismus jsme už docela zvyklí. Není proto úkolem tohoto článku bourat nezbouratelné dogma. Naopak se pokusím definovat pouze vztah národního socialismu k českému fašismu a naopak a vysvětlit, proč to není to samé a nemůže být to samé.
Předně musím říct, že si vážím našich fašistů za jejich názory a pevné zásady. Rozumím jim. Český fašismus vychází z myšlenek prvorepublikové Národní obce fašistické (NOF) a zejména hrdiny první světové války Radoly Gajdy. Na tom není nic špatného ani z našeho pohledu. Naopak. Já osobně Gajdu uznávám a maximálně si ho vážím a není to proti přesvědčení národního socialisty, přestože byl po celý svůj život ostře protiněmecký a tím nevědomky napomohl vehnat české země do rukou jejich „spojenců“. Vysvětlení je jednoduché… On to zkrátka nevěděl. V jeho době, v době zmanipulovaného pohledu na historii, se zdálo být pro každého vlastence nanejvýš přirozené mít ten nejostřeji protiněmecký postoj. Kdo z nás si dnes může říct, kdybych žil v ČSR, nebyl bych protiněmecký český fašista? Podle mého nikdo, spíš je velmi pravděpodobný opak. Já bych tedy byl. A v tomto české fašisty naprosto chápu – Gajdova myšlenka je velice dobrá. Vychází z prapůvodní myšlenky italského fašismu, jenž zase vychází z myšlenek těch nejlepších filozofů 19. století a to samo o sobě je známkou kvality.
Myšlenky máme podobné, v čem je tedy problém? Problém je v pohledu na historii. U Gajdy lze chápat jeho názory a postoje, nelze je ale už chápat u dnešních českých fašistů a nacionalistů, alespoň ne do jisté míry. Rozdíl je v tom, že my se nesnažíme ve výkladu historie nadržovat vlastnímu národu a historii překrucovat. My už dnes víme, že husité nebyli zdaleka takoví boží bojovníci, jako se nám předkládá, ale že původní ušlechtilou myšlenku Jana Husa (mimochodem sám Benito Mussolini napsal v mládí knihu Jan Hus – muž svědomí… hezká paralela) přeměnili v drancování a loupení, které uvrhlo naši zem téměř do doby temna a zapříčinilo přerušení pokrevní linie na českém trůnu táhnoucí se od dob Přemysla a sv. Václava. Také dnes víme, že právě Palacký, který má na překroucení naší historie nezanedbatelný podíl, nebyl seriózním historikem, ale především politikem, který si na nenávisti postavil vlastní politickou kampaň. Tím začal česko-německý rozkol trvající v podstatě dodnes. Přitom doslova pohřbil staletí více než přátelského soužití obou národů. Vždyť to byla už první česká knížata, která pomáhala vybudovat a upevnit moc Německé říše ve střední Evropě a za to si vybojovala v Říši výsadní postavení pro české země a pro sebe královskou korunu a funkci prvního kurfiřta. Tak od dob sv. Václava stály tyto dva národy bok po boku a jiných takových byste ve světě nenašli, dokud nebylo tohle přátelství zničeno.
V první polovině 20. století byl národní socialismus nepochopen a nebyla ani vhodná doba, aby byl přístupný všem. Dnes už je ovšem dostupný pro všechny, můžeme se na něj podívat s odstupem času a oprostit se od lží, které o něm byly a jsou šířeny. Nemá smysl se vázat na malý nacionalismus plný předsudků a národní nenávisti. Dnes už není místo pro malicherné spory Čechů a Němců, Maďarů a Slováků. Národní socialismus je pojítkem pro všechny árijské národy a jedinou cestou, která nevede do slepé uličky. Na začátku jsem napsal: „Není to to samé a nemůže to být to samé“. To také není a nebude, dokud si všichni neuvědomí pravou roli českého fašismu v historii a podstatu historie samé. A čím dřív to bude, tím lépe. My přece víme, kdo nás chce rozeštvat, dovolíme jim to snad?
|Autor: Redakce| Zdroj: odpor.info
Kladivo na dvounohý hmyz - Rudolf Jičín
před 5 lety
