První máj   Street Art   Rioty   R.E. Skružný   Vznik ČSR   Vyhlazení   Vzdělání   En|De|Pl|Ru  
Aktivismus    Reporty    Pozvánky    Termíny    Vzpomínáme    Koncept    Ideologie    PC bezpečnost  

Poznání a propaganda

Vždy se najde nějaký kamarád, kterému v mysli vyvstanou pochyby nad budoucím vítězstvím naší národně-socialistické myšlenky. Mám teď na mysli ty kamarády, kteří přes tento občasný vnitřní povzdech i nadále věnují celé své srdce a veškerý volný čas k těžkému a vyčerpávajícímu boji s židokratickým Systémem, i s lidskou netečností, za své čisté ideály a touhu změnit k lepšímu budoucnost evropského člověka a jeho evropské vlasti.


Protože stejný boj už před námi bojovali jiní, kteří dokázali najít cestu k vítězství jejich idejí, není od věci čas od času nechat promluvit historii, abychom se i my poučili z jejich zdarů a nezdarů. Vybral jsem tedy výtah zajímavých myšlenek a názorů mistra svého řemesla, co se propagandy týče, protože propaganda - aktivismus - je, jak už jsem napsal, alfou a omegou našeho hnutí, a je třeba si tento fakt vrýt hluboko do paměti.

Myšlenky a názory Dr. Goebbelse, které zazněly na shromáždění členů NSDAP, 9. ledna 1928 - tedy v době, kdy němečtí národní socialisté ještě ani zdaleka nebyli tou nejsilnější stranou a kdy byli vládou a policií, tedy Systémem, nejvíce zakazováni:
 
 
Téma dnešní večerní debaty je předmětem mnoha rozporů. Diskutovat o propagandě nemá mnoho smyslu. Propaganda není věcí teorie, ale praxe. Teoreticky se nedá zjistit, která propaganda je lepší nebo horší, ale je dobrá ta propaganda, která vede k úspěchu a je špatná ta, která úspěchu nedosáhne, i kdyby byla sebeduchaplnější. Neboť úlohou propagandy není být duchaplná, jejím úkolem je uspět. (…)

Ideje jako takové nemají časové rozměry. Nejsou vázány na lidi a tím méně na lid. Ideje, jak se říká, visí ve vzduchu. A když přijde někdo, kdo dokáže vyjádřit slovy to, co jiní nosí v srdci, pak každý pocítí - ano, to jsem vždy chtěl, v to jsem doufal. Takový pocit máme při poslouchání projevu Adolfa Hitlera. Setkal jsem se s lidmi, kteří se poprvé v životě účastnili schůze s Hitlerem a na konci jeho přednášky řekli: “Všechno, co již roky hledám, projevil tento muž svými slovy. Poprvé přišel někdo, kdo dal formu tomu, co jsem sám chtěl.” Tím se stávají skutečností Goethova slova: “A když člověk zmlkne utrpením, dal mi Bůh, bych řek’, čím trpím.”

Idea se vždy zrodí v nějakém jednotlivci a jednotlivec se nikdy nespokojí s tím, aby se s ní seznamoval, aby o ní věděl jen on sám. Znáte to sami. Když něco víte, nenecháte si to pro sebe jako nějaký zlatý poklad, ale snažíte se s tím seznámit i ostatní; myslíte si, že se to musí dozvědět každý. Pokud byste to věděli jen sami, cítili byste se s tím osamělí. Tak je to i s ideami. Každý jednotlivec žije ideou, touží po tom, aby s ní seznámil i ostatní. Čím je idea větší a čím jednodušeji je formulována, čím více se vztahuje ke každodennímu životu, tím víc pociťujeme potřebu zpřístupnit ji každému jednotlivci.

Jakmile jsem tedy došel k poznání, že lidem se musí vládnout podle zásady - společný prospěch před prospěchem osobním - seznámím s touto ideou ty, jichž se to bezprostředně týká.

Nyní již idea není pochována v srdci, v mozku jednotlivce. Nyní se již přenáší na více lidí. Čtyři, pět, deset, dvacet, třicet, padesát, osmdesát, sto dalších a dalších. V tom je veliké tajemství idejí - rozšiřují se jako oheň, není možné je v jejich vítězném postupu nijak zadržet. Někteří si myslí, že tento oheň uhasí, když použijí mocenské prostředky. Myslí si, že zabrzdí její vítězný postup. Možná se jim to podaří - na rok, na dva, někdy i na deset, dvacet, padesát roků.(!) Ale tyto roky nehrají ve velkém chodu světových dějin nijakou roli. Je podružné, zda se něco stane dnes, zítra, nebo až po několika letech.

Může se jim zdařit, že použitím mocenských prostředků zabrzdí na jistou dobu vítězný postup ideje. Ve skutečnosti nedokážou udělat ani to. Protože i tak podporují ideu tím, že boří to, co jednou spadnout musí, a vidí, jak z této stavby, která stojí na oko pevně (zde je míněn židokratický Systém), postupně odpadávají všechny k ní nenáležející části a přecházejí na jiný směr. A tak se z jednotlivce postupně stane společenství, hnutí nebo, pokud chcete, strana. (…)

Pokud se mne týká, já jsem poslední, kdo by si naříkal, že nám ze státně-politického hlediska ještě stále vládne marxismus. Protože pokud nemáme sílu ho přemoci, potud má politické právo nad námi vládnout. Vůbec pánům z berlínského policejního ředitelství nezazlívám, že proti nám používají všechny mocenské prostředky. Zazlívám jim pouze to, že o sobě tvrdí, že jsou demokraté, a že tu vládne svoboda slova a názoru. Pokládám to za podvod. Je to pokrytectví a přetvářka těch pánů, protože ve skutečnosti jsou diktátory. (…)

Získávání lidí pro to, co uznávám za správné, se říká propaganda. Zatímco u ideje jde o něco neotřesitelného, pevného, propaganda se stále přizpůsobuje daným poměrům. Projevuje se jinak tady a jinak onde, a nezáleží na tom, aby byla uhlazená a vypolstrovaná, ale aby splnila svou zprostředkovatelskou úlohu mezi jednotlivcem a masou. Když stojím v pouliční tramvaji a bavím se s průvodčím, dělám to jinak, než když se bavím s obchodním radou. Kdybych to tak nedělal, obchodní rada by mne měl za blázna a průvodčí by mi ani nerozuměl. Propaganda je tedy neomezitelná a řídí se tím, koho chce získat.

Od roku 1919 jeden náš straník usiluje o národně-socialistickou ideu v Berlíně. Ten si tam osm let rozbíjel ústa způsobem, který jsme už pro jednou zavrhli. V Berlíně začal tím, že na ulici rozdával ty nejotřesnější antisemitské letáky a brožurky. Uznával sice sám, že to bylo neohrabané a nesnesitelné, ale nic lepšího se nedalo dělat, a tak četl tyto letáky a brožurky cestujícím v podzemní dráze. Spolucestující viděli, že je to celkem neškodný poblouzněnec, a když vstal a brožurky tam nechal úmyslně ležet, tu ho vždy někdo upozornil: “Pane, vezměte si ty své brožurky”. Ten je poté celý nazlobený vzal a strčil průvodčímu do rukou se slovy: “Tu máš, můj německý bratře!” A průvodčí si jistě pomyslel - toho museli propustit z blázince! Takto nakonec náš straník musel uznat, že metoda, která uspěla mezi kamarády a přáteli, je bez účinku mezi cizími lidmi.

Propaganda je bezpodmínečně nutná, i když je pouze prostředkem k cíli. Úlohou skutečně velkých propagandistů bude, aby to, co mnoho moudrých hlav dalo dohromady, formulovali tak, aby tomu rozuměla široká masa vzdělanců právě tak, jako nejprostší člověk.

Přesvědčil jsem se o tom jednou v Jeně, kde jsem poslouchal mluvit Hitlera ke shromáždění, ve kterém byli z jedné poloviny bojovníci Rudé fronty (militantní komunisté) a z druhé poloviny studenti a univerzitní profesoři. Po skončení shromáždění jsem pohovořil s příslušníky obou táborů a tu jsem zjistil, že všemu, co Hitler řekl, rozuměl jak univerzitní profesor, tak i prostý člověk.

Je úlohou vedení a přívrženců, aby se toto poznání, tyto ideje, stále hlouběji zakořeňovaly do srdce našeho rozděleného lidu. Každý si to musí uvědomit, musí tento problém zvážit a mít v hlavě jasno. Není nic, co by nás zastavilo. A když je vše jasné, pak už nemusí být ani každý velkým řečníkem. Jestliže dokáže vše říci několika slovy, pak je propagandistou. Když budeme mít celé vojsko propagandistů, počínaje od nejmenšího až nahoru k nejvyššímu vůdci, vojsko, které tyto poznatky rozšiřuje mezi širokými masami lidu, přijde jednou den, kdy ze světového názoru povstane stát. Kdy se organizace chopí státní moci a kdy již nebudeme příslušníky kolonie otroků - budeme členy námi uznávaného a námi politicky utvářeného státu.
 
 
Snad tyto úryvky z projevu Dr. Goebbelse potěšily ty aktivisty, co se opravdu snaží šířit naše myšlenky všemi směry a doufám, že i jim dodají novou sílu do dalšího boje.


|Autor: P.O.|Zdroj: svobodnyodpor.info|20.2.2014|