Houston Stewart Chamberlain (1855 – 1926) – Mezi studiemi, které se podobají knize Gobineauově svými methodami i povahou, náleží význačné místo dílu H. S. Chamberlaina: Grundlagen des neunzehnten Jahrhunderts. Byl synem admirála W. Ch. Chamberlaina, narodil se r. 1855 a dostalo se mu úplně cizího (hlavně německého) vychování. Zcestoval velký kus světa a publikoval několik prací, jako Notes sur Lohengin a Das Drama Richard Wagners. Přes to jeho sláva byla založena knihou: Grundlagen des neunzehnten Jahrhunderts. V tomto historicko-filosofickém díle Chamberlain nadhazuje a zodpovídá problémy: jaké jsou základy a prameny civilizace XIX. stol.? Základem jeho odpovědi jest, že nynější civilisace se skládá ze čtyř hlavních pramenů, totiž z příspěvků civilisace řecké, římské, židovské a teutonské.
Od Řeků jsme získali poesii, umění a filosofii; od Římanů zákony, státnictví, pořádek, ideu občanství a posvátnosti rodiny a vlastnictví; Židé nám darovali prvky judaismu, tj. nepřímo křesťanství, kromě jiného dobrého i špatného dědictví a vlivů, kterými působili Židé od svého vstupu do západních dějin. Z těchto dědictví čerpali Teutoni – jimiž rozumí Chamberlain Germány, Kelty, Slovany a všechny rasy, obývající severní Evropu, ze kterých vzešlo obyvatelstvo moderní Evropy a Spoj. států amerických – a vytvořili západní civilizaci XIX. stol. Každý z těchto základních prvků byl dílem rasového genia zmíněných skupin. Jejich specifická nadání a příspěvky byly jen projevem jejich rasových kvalit. To vedlo Chamberlaina k jeho theorii o rasovém činiteli.
Autor ukazuje, že různé rasy se od sebe liší; že máme rasy vyšší a nižší a že jejich různost není způsobena okolím, nýbrž je vrozena. Nejvyšší rasa jest bílá, – zvláště rasa arijská, ku které v minulosti patřili také Řekové a Římané a k níž náleží v dnešní době Teutoni ve shora naznačeném smyslu. V tomto směru jest Chamberlainova theorie podobna theorii Gobineauově. Od francouzského autora se liší pouze jiným názorem na čisté rasy. Jak víme, Gobineau pohlížel na každé smíšení ušlechtilé, čisté rasy jako na znečištění. Podle Chamberlaina:
„Spočívá tato domněnka na úplné neznalosti fysiologické důležitosti toho, co rozumíme pod slovem rasa. Ušlechtilá rasa nepadá s nebe, stává se ušlechtilou postupně a tento postupný proces se může obnovovati každou chvílí.“
Nejen Židé, ale i Arijci a teutonské rasy se vynořili a vznikli ze šťastného smíšení rozmanitých ras. Takové příhodné smíšení může nastati i v budoucnosti. Proto nemusí být kreslena budoucnost tak pesimisticky, jak to učinil Gobineau. Hlavní podmínky, nutné k vytvoření ušlechtilé rasy míšením jsou: za prvé „existence výborného rasového materiálu.“ Kde nic není, ani smrt nebere. Za druhé pěstění:
„Rasy, jako řecká, římská, frankská, švábská, italská, španělská v údobí své slávy, maurská, anglická a takové zvláštní zjevy jako arijští Indové a Židé, – vznikly jen stálým pěstěním. Vynořily se a zmizely před našimi zraky. Pěštění znamená produkovat potomků v obvodu kmenového příbuzenství a vymícení příměsků cizí krve.“
Za třetí: „umělý výběr“, tj. eliminace nebo bránění rozplozování nižšího stupně rasy a usnadňování rozmnožování dokonalejších individuí. Za čtvrté: krevní křížení s jinými homogenními rasovými skupinami. Za páté: „jen úplně určité, omezené krevní míšení přispívá k zušlechtění rasy, nebo dokonce ke vzniku nové“. Všechny známé mocné a ušlechtilé rasy vznikly spolupůsobením těchto pěti podmínek.
Když určil tyto zásady, postupuje Chamberlain k podrobné analyse řecké a římské rasy a jejich přínosů. Počínaje údobím „chaosu“ na počátku středověku rýsuje počátek a objevení se teutonské rasy a původ a vstup Židů do západních dějin. Na jedné straně obdivuje autor Židy pro zachování jejich rasové čistoty a vidí v ní pramen rostoucí moci Židů. Na druhé straně jako Gobineau a mnozí jiní zastává názor o jejich zhoubném vlivu na naši civilisaci. Zůstávají stále „cizinci mezi všemi národy“. Pomocí panovníků a šlechty, kteří potřebují jejich peněz, byli Židé vždy krutými vykořisťovateli a nemilosrdnými ničiteli všech národů. Humanitou, velkodušností a přezíráním rasového problému Indoevropany v posledních stoletích vliv Židů stoupal a naši dobu můžeme označit za „židovský věk“.
Teutoni, představující šťastné smíšení různých arijských ras, jsou skutečnými tvůrci civilisace XIX. století. Jsou vysocí, světlí, dlouhohlaví, odvážní, energičtí, vynalézavého, loyálního a svobodného ducha. „Svoboda a loyalita jsou dva kořeny germánské povahy“. Asimilovali dědictví minulých civilisací a stvořili novou, skvělou, krásnou a velkou naši civilisaci. Luther, Immanuel Kant, Newton, Charlemagne, Shakespeare, Dante, Nelson, Montesquieu, R. Wagner a vlastně všichni velcí vůdcové středověku a novověku byli Teutony. V minulých stoletích však Teutoni potírali a ovládali všecky ostatní polokrevné a Židy. V nynější době boj mezi Teutony a Židy a jinými neteutonci pokračuje. To jest podstatou rasové filosofie dějin.
Úvod do díla H. S. Chamberlaina (převzato z P. Sorokin – Sociologické nauky, Praha 1936, str. 184 – 187)
Následuje pět Chamberlainových přírodních zákonů, vedoucích ku šlechtění a zachování rasy, tedy ke zvýšení jejího nadání a způsobilosti.
1. První základní podmínka jest bezesporně výborný materiál. Kde ničeho není, ztrácí i král svá práva. Když se někdo však táže, odkud přichází tento materiál?, odpovídám, že to nevím, jsa v této příčině zrovna tak nevědomý jako největší všech učenců, a poukazuji zde ke Goethovi, vznešenému světovému mudrci, jenž děl: „Co už více nepovstává, nemůžeme si mysliti jakožto vznikající. Vzniklého nechápeme.“ Kam až náš pohled sahá zpět, vidíme lidi, vidíme, že jsou podstatně různi ve svém přirozeném založení, a vidíme, že jedni mají silnější zárodky rostu než druzí. Jen jedno lze tvrditi, aniž bychom opustili půdu historického pozorování: vysoká výbornost stává se zvolna zjevnou jenom zapříčiněním zvláštních okolností, roste vynuceným očiňováním; jiné okolnosti mohou ji úplně nechat zakrněti. Boj, v němž zahyne z domu slabý lidský materiál, zoceluje silný materiál; kromě toho boj o život posiluje tento silný materiál vyloučením živlů slabších. Dědictví velikých ras vidíme stále v zápase, i u metafysických Indů.
2. Existence zdatných lidí neposkytuje daleko ještě nadměrnosti; takové rasy, jako Řekové, Římané, Frankové, Švábové, Italové a Španělové z doby květu, Maurové, Angličané, takové abnormní zjevy, jako arijští Indové a Židé, povstávají jenom trvalým pěstěním uvnitř téhož plemene (Inzucht). Vznikají a zanikají před našima očima. Plození potomstva výlučně v užším kruhu kmenovém s vyvarováním se všelikého smísení s cizí krví jest druhá základní podmínka vzniku a trvání ušlechtilých ras.
3. Ani toto pěstění uvnitř téhož kmene nestačí k plnému dosažení cíle. S ním ještě musí jíti ruku v ruce pohlavní, přírodní výběr. Nejlépe poznáme tento zákon, studujeme-li zásady umělého chovu v říši rostlinné a zvířecí. Jest zajisté málo věcí, které by naše představy o tvárných možnostech života tolik obohacovaly. Nahlédli-li jsme, jaké divy způsobuje výběr, jak se vypěstuje běhoun nebo jezevčík nebo „nadměrné“ chrysanthenum, pozvolna a pečlivým vylučováním všeho méněcenného, potom uznáme týž jev působivým i v lidském pokolení, ač zde nikdy nemůže vystoupiti tak jasně a určitě jako tamto. Za příklad uvedl jsem dříve Židy; pohazování slabošských dítek jest jiný příklad a bylo zajisté z nejblahodárnějších zákonů Řeků, Římanů a Germánů. Kruté časy, které přežije jen silný muž, vytrvalá žena, působí v podobném smyslu.
4. Málo pozornosti bylo dosud věnováno dalšímu základnímu zákonu, který se mi zdá s plnou jistotou vyplývati z dějin, zrovna jako jest zkušenostním faktorem zvířecího chovu: vzniku kromobyčejných ras předchází bezvýminečně krevní smísení. Jak praví ostrovtipný myslitel Emerson: „Zakládali jsme si na čistém původu, ale přiroda miluje očkování.“ O arijských Indech nemůže arci v této příčině ničeho vypověděti; jejich prvotní dějiny ztrácejí se v mlhavých dálkách; naproti tomu fakty, týkající se Židů, Hellénů a Římanů, leží jasně před očima, neméně jasně ve příčině všech evropských národů, kteří se vyznamenali výkony celku a zplozením velikého počtu „nadměrně“ nadaných jedinců. Nikdy se nestalo tak důkladné a příznivé smisení jako v Řecku; z jednoho společného prakmene vyšlí tvoří na rovinách, oddělených horami a mořem, karakteristicky odlišné kmeny, provozující honbu, plavbu, rolnictví atd., a nyní nastane mezi těmito rozrůzněnými částmi směšování, jak by si je uměle pěstující rozum nebyl dokonaleji mohl vypočítati. Bylo nejprv putováno od východu na západ, později opačně od západu na východ přes Egejské moře; mezi tím kmeny nejzazšího severu (v první řadě Dorové) pronikli až na nejzazší jih, při čemž vytlačili ty nejušlechtilejší, kteří se nedali podmaniti, z jihu na sever, odkud sami přišli, anebo přes moře na ostrovy a na hellénské pobřeží Asie. Každé takové pošinutí však podmiňovalo krevní smísení. Tak táhli na př. Dorové ne všickni na Peloponnes, nýbrž části jich zůstaly seděti na každé stanici svého pozvolného putování a smísili se tam s dřívějšími obyvateli. Kde nastalo nejšťastnější smísení, tam povstalo nadměrné nadání: v Novo-Jonsku a v Attice. Nejpoučnější jsou dějiny vzniku attického, specielně athenského lidu. Právě v Attice (jako vůbec pouze v Arkadii) zůstalo původní pelasgické obyvatelstvo pevně seděti, „nebyvši nikdy cizí mocí vypuzeno“. Avšak pobřeží náležejíce k ostrovnímu moři zvalo k stěhování. A tu vnikali kmenově příbuzní Řekové s této i oné strany moře do vnitřku a směšovali se pomalu s dřivějšími obyvateli. Na to přišla doba zmíněného již dorského stěhování; Attika však ho zůstala ušetřena; a tu se tam utekli mnozí se všech stran světa, z Bootie, Achaje a Messenie, z Argu a Aeginy atd. Tito noví přistěhovalci byli převážnou většinou jednotliví vyvolení mužové, mužové ušlechtilého, často královského rodu. Jimi nastalo veliké obohacení malé země pravou rasovou šlechtou. Potom teprve z této pestré směsi povstaly ony Athény, jimž lidstvo více děkuje, než by možno bylo vypočítati.
Nejmenší úvaha ukáže nám, jak týž zákon se osvědčuje u Němců, Francouzů, Italů a Španělů. Jednotliví germánští kmenové na př. jednají jako čistě brutální přírodní síla, až se počnou spolu směšovati; vizme, kterak Burgundsko, bohaté znamenitými muži, důkladným smísením germánského živlu s románským nabývá svého zvláštního obyvatelstva a v následcíh dlouho trvajícího politického osamění je vytváří v karakteristickou individualitu; Frankové vyspějí k plné síle a darují světu nový typ lidský tam, kde splynou s dříve přišlými germány a s Galloromány, anebo tam, kde, jako ve Frankách, tvoří právě spojovací bod nejrůznějších německých a slovanských živlů; Švabsko, vlast Mozartova a Schillerova, obydleno jest polokeltickým kmenem; Sasko, jež dalo německému národu tolik největších jeho mužů, obdrželo obyvatelstvo slovanskou krví zmlazené; a nedožila se Evropa v posledních třech stoletích, že nově povstalá národnost, v níž smísení krve bylo ještě mnohem důkladnější, národnost pruská, svojí silou se vyšinula za vůdce celé německé říše?
Rasa anglických plnokrevních koňů byla zplozena křížením arabských hřebců s obyčejnými (ovšem vybranými) anglickými kobylami, čehož následoval chov uvnitř téhož plemene, avšak tak, že nové křížení mezi různými kusy nepatrně odchylnými nebo také s araby čas od času jest radno; jedna z nejušlechtilejších bytostí, kterou se příroda může vykázati, tak zvaný „pravý“ novofundlanďan, povstal z křížení mezi eskymáckým a francouzským štvacím psem, potom následkem odoučenosti Novofundlanska trvalým chovem zušlechtěn, a v jednotlivých exemplárech do Evropy přinesen, zde výběrem byl na nejvyšší stupeň ušlechtilosti vypěstován. Snad se usmívá mnohý čtenář, když opět a opět mluvím o chovu zvířat? Zajisté však jsou životní zákony veliké, jednoduché zákony, jež obnímají a utvářejí všecko živoucí; nemáme věru nejmenší příčiny považovati lidské pokolení za vyjímku; a jelikož právě vzhledem ku pěstění rasovému nejsme s to dělati pokusy s lidmi, musíme bráti na radu pokusy učiněné na zvířatech a rostlinách.
Nemohu věru ukončiti rozpravu o čtvrtém zákoně, aniž bych poukázal na jinou stránku tohoto směšovacího zákonu, že totiž trvalé pěstění uvnitř velmi malého kruhu vede časem ke zrůdnosti a zvláště k neplodnosti. Nesčetné zkušenosti chovu zvířat to dokazují. Dostačuje potom někdy jediné skřížení jenom na jednotlivých členech smečky předsevzaté, aby oslabená rasa opět oživla a pohlavní plodnost se opět dostavila. U lidí už se stará láska tak vydatně o osvěžování krve, že jenom ve vysokých šlechtických kruzích a některých královských rodinách můžeme pozorovati rostoucí úpadek duševních a tělesných vloh následkem směšování ve velmi úzkém kruhu. Nejmenší vzdálení se ve stupni příbuzenském těch, kdož se manželsky spojují, dostačí zjistiti vysoké přednosti slučování téhož plemene s vyloučením těchto škodlivých následků. Vidí však každý, že se ohlašuje jakýs tajemný životní zákon, životní zákon tak naléhavý, že v říši rostlinné jsou ponejvíce nejsložitější zařízení, aby se zlým následkům předešlo a aby bylo zároveň postaráno, aby, jestliže mužský zárodkový pel nelétá ve vzduchu, hmyzem byl od jedince k jedinci přenášen. Poznání takového, zjevně základního zákona zavdává podnět k domněnce, že vznik vynikajících ras, z původního pronikání různých kmenů, jak jsme je pozorovali v dějinách, nebyl nahodilý; spíše historické fakty jsou dalšími doklady, že krevní smísení poskytuje pro vznik ušlechtilých ras zvlášť příznivé fysiologické podmínky.
5. Ještě pátý zákon dlužno zde uvésti, ač jest týž více omezovací a objasňovací, než aby přinášel nový živel do otázky rasové. Jenom docela určitá, omezená krevní smísení jsou zušlechťováním rasy, vztažmo vzniku nové rasy na prospěch. I zde poskytuje nám chov zvířat nejjasnější, zcela určité příklady. Krevní smísení musí býti časové přísně omezeno a kromě toho musí býti účelno; nikoliv libovolná smísení, nýbrž jen určitá mohou dáti podklad pro zušlechťování. Časovým omezením chci říci, že příliv nové krve musí se státi co nejrychleji a potom přestati; stálé, trvalé směsování krve zničí i nejsilnější rasu. Krajní příklad máme na smečce chrtů, který byvši jen jedinékrát skřížena s buldogy, nabyla tím odvahy a vytrvalosti; naproti tomu učí další pokusy, že při pokračování takového křížení povahy obou ras mizí a zůstanou bezpovahoví bastardi. Volné křížení ničí charaktery. Určité účelné omezení vztahuje se k tomu, že jenom jistá křížení, nikoli všecka, zušlechťují. Jsou smísení, která místo zušlechtění obě rasy zkazí, a kromě toho často se stává, že jisté cenné dvou různých typů nemohou spolu splynouti; v tomto případě řídí se jedna část potomstva dle jednoho z rodičů, druhá podle druhého, ale přirozeně se smíšenými rysy, anebo se objeví vlastní, praví míšenci (-bastardi), bytosti, jejichž tělo činí dojem, jakoby bylo sešroubováno z částí k sobě nenáležejících a jejichž duševní vlastnosti odpovídají tělesným. Při čemž jest ještě poznamenati, že spojení bastarda s bastardem dokonává úplný zánik všech a každé vynikající rasové vlastnosti se náramnou rychlostí. Nelze tedy nikterak se domnívati, že smísení krve mezi různými kmeny rasu zušlechťuje za všech okolností a působí jakožto obohacení jejích vloh vlohami cizími. Tomu jest tak jenom za řídkých, určitých podmínek a přísného omezení, jinak smísení krve vede ke zrůdnosti. Zvláště jedna věc se tu ukazuje zřejmě: že smísení dvou velmi rozdílných bytostí jenom tehda vede k utvoření ušlechtilé rasy, děje-li se co nejvíc zřídka a následuje-li přísné pěstění téhož plemene (jako anglického plnokrevného koně nebo novofundlanďana), naproti tomu smísení jest úspěšno, jen kde se děje mezi blízkými příbuznými, mezi příslušníky téhož základního typu. I zde nemůže býti nikdo na omylu, kdo zná obšírně výsledky chovu zvířat, že dějiny lidstava před námi a okolo nás poslouchají téhož zákona. Přirozeně nevystupuje to zde hned se stejnou zřetelností; nejsmeť s to, jistý počet lidí dáti do ohrady a činit s nimi pokusy po několik pokolení; ostatně čím jest koni rychlost, psovi plasticky pohyblivá postava, tím jest člověkovi duch: sem u něho se vhání všecka životní síla, zde se soustřeďuje proto jeho měnlivost a právě tyto rozdíly v povaze a rozumnosti nejsou oku viditelny.
Přece však dějiny provedly pokusy ve velkém slohu a každý, jehož oko neulpí na jednotlivostech, nýbrž se naučilo přehlížeti veliké komplexy, každý, kdo sleduje duševní život národů, objeví množství dokladů pro tento zákon. Povstaly-li na př. nadměrně nadaná attická a neslýchaně moudrá a silná římská rasa smíšením více kmenů, tož byly to blízce příbuzné a ušlechtilé, čisté kmeny, a tyto živly byly potom tvořením států po staletí zvenčí uzavřeny, tak že měly kdy splynouti v nový, pevný útvar; když potom tyto státy se staly každému otevřeny, zaniká rasa, a to v Athénách pozvolna, protože tam následkem politického postavení nebylo lze ničeho zvláštního se domoci, smísení tudíž dělo se tam pozvolna a to ještě ponejvíce jen s indoevropskými národy, v Římě pak se strašlivou rychlostí, když Marius a Sulla květ pravých Římanů povraždili, prazdroj ušlechtilé krve tudíž zastavili a zároveň osvobozením otroků přívaly afrikánské a asiatské krve v národ přivodili, tak že Řím záhy se stal dostaveníčkem všech mesticů (míšenců) světa, cloaca gentium. Podobné pozorujeme na všech stranách. Vidíme Angličany vyrůstati ze vzájemného pronikání oddělených, avšak blízce příbuzných germánských kmenů; normanský vpád dává tu jakési poslední okořenění, poslední lesk; naopak děje-zeměpisné podmínky přivodily, že příbuzensky poněkud dále stojící Keltové zůstali stranou a ještě dnes jen pozvolna splývají s panující rasou. Jak zřejmě povzbudivě působí na obyvatelstvo Berlína (ještě do dnes) přistěhování francouzských Hugenotů, dost cizích, aby život novotou obohatili, dost nepřátelských, aby se svými pruskými hostiteli neplodili sešroubovaných bastardů, nýbrž povahou silné muže řídkého nadání! Chtíce viděti toho opak, potřebujeme jen popatřiti do Jižní Ameriky. Je-li ubožejšího pohledu, než podívaná na jiho-americké míšenecké státy? Tak zvaní divoši středoaustralští žijí daleko harmoničtější, důstojnější, řekněme, „světější“ život než tito bídní Peruánci, Parguayci atd., míšenci dvou a často více neslučitelných ras ze dvou kultur, jež ničeho neměly společného, ze dvou vývojových stupňů, příliš různých stářím a postavou, aby mohly vejíti v manželství, dítky protipřirozeného smilstva. Kdo se chce vážně poučiti o významu rasy, může se hodně naučiti na těchto státech, ať jen vezme do ruky statistiku, najde nejrůznější poměry mezi čistě evropským, vztažno čistě indianským obyvatelstvem a meziobojdruhým; i uvidí, že poměrná zkaženost drží krok se směšováním krve. Vezmu dva krajní případy, Chile a Peru. V Chile, jediném z těchto států, který může činiti jakýsi skrovný nárok na pravou kulturu a který prokazuje také poměrně spořádané politické poměry, jest asi 30 procent obyvatelstva ještě čistě španělského původu a tato třetina už dostačí, aby zadržela mravní rozklad; naproti tomu v Peru, jež ostatním republikám předcházelo příkladem dokonalého mravního i hmotného úpadku, není více žádných Indoevropanů čisté rasy; s vyjímkou necivilisovaných ještě Indiánů vnitra sestává tam veškeré obyvatelstvo z Cholosů, Mustiů, Fustiů, Terceronů, Quarteronů atd., kříženců mezi Indiány a Španěly, mezi Indiány a černochy, Španěly a černochy, dále mezi různými rasami a oněmi míšenci, anebo křížení míšenců mezi sebou; v poslední době přibylo k tomu mnoho tisíc Číňanů …. Tu vidíme Virchowem i Ratzelem touženou promiskuitu u díla a vidíme také, co z toho pochází! Arci jest to velmi krajní příklad, ale tím poučnější. Kdyby veliká moc okolní civilisace takový stát se všech stran uměle nepodporovala, kdyby na př. nějakou náhodou byl odříznut a sám sobě ponechán, upadl by v krátké době v úplné barbarství, ale nikoliv v lidské, nýbrž v barbarství zvířecí. I zde ponechávám čtenáři další k uvažování a sbírání dokladů vzhledem k tomuto přírodnímu zákonu, jenž nám ukazuje, že každé smísení krve jest nebezpečné a může přispěti k zušlechtění rasy jen za jistých výhrad, jakož že velmi mnohá křížení bezvýjimečně jsou škodliva; má-li čtenář oči otevřeny, tož najde pro tento zákon jakož i pro ostatní čtyři v přítomnosti i minulosti dost dokladů.
To jest tedy těch patero principů, jež zdají se mi býti základními: jakost materiálu, pěstění téhož plemene, výběr, nutnost krevního směšování, nutnost volbou i časem přísně omezeného krevního směšování. Z těchto principů vyplývá zase další důsledek, že vznik vysoce ušlechtilé rasy lidské mezi jiným závisí také na určitých historicko-geografických podmínkách; jimi právě dokonává se bezvědomky ušlechtění základního materiálu, jakož i pěstění téhož plemene i výběr. Že byla doba devatenáctého století, kdy učení badatelé (Buckle v čele) mohli určiti, že zeměpisné poměry plodí rasy, tož učení toho jest políčkem dějinám i všemu pozorování. Naproti tomu každý jednotlivý z těchto zákonů, k tomu pak jmenovitě příklady z Říma, Řecka, Judska, Anglie a Jižní Ameriky dávají tak zřejmě chápati, na kolik historicko-geografické podmínky přispívají, nýbrž přímo při tom tvoří rozhodující moment, že mohu upustiti od dalších vývodů.
Vyšlechtění a udržení ušlechtilé rasy (převzato z H. S. Chamberlain – Základy devatenáctého století, Praha 1910, str. 276 – 285)
|Autor: Midilird|Zdroj: radicalrevival.wordpress.com|27.3.2014|
Od Řeků jsme získali poesii, umění a filosofii; od Římanů zákony, státnictví, pořádek, ideu občanství a posvátnosti rodiny a vlastnictví; Židé nám darovali prvky judaismu, tj. nepřímo křesťanství, kromě jiného dobrého i špatného dědictví a vlivů, kterými působili Židé od svého vstupu do západních dějin. Z těchto dědictví čerpali Teutoni – jimiž rozumí Chamberlain Germány, Kelty, Slovany a všechny rasy, obývající severní Evropu, ze kterých vzešlo obyvatelstvo moderní Evropy a Spoj. států amerických – a vytvořili západní civilizaci XIX. stol. Každý z těchto základních prvků byl dílem rasového genia zmíněných skupin. Jejich specifická nadání a příspěvky byly jen projevem jejich rasových kvalit. To vedlo Chamberlaina k jeho theorii o rasovém činiteli.
Autor ukazuje, že různé rasy se od sebe liší; že máme rasy vyšší a nižší a že jejich různost není způsobena okolím, nýbrž je vrozena. Nejvyšší rasa jest bílá, – zvláště rasa arijská, ku které v minulosti patřili také Řekové a Římané a k níž náleží v dnešní době Teutoni ve shora naznačeném smyslu. V tomto směru jest Chamberlainova theorie podobna theorii Gobineauově. Od francouzského autora se liší pouze jiným názorem na čisté rasy. Jak víme, Gobineau pohlížel na každé smíšení ušlechtilé, čisté rasy jako na znečištění. Podle Chamberlaina:
„Spočívá tato domněnka na úplné neznalosti fysiologické důležitosti toho, co rozumíme pod slovem rasa. Ušlechtilá rasa nepadá s nebe, stává se ušlechtilou postupně a tento postupný proces se může obnovovati každou chvílí.“
Nejen Židé, ale i Arijci a teutonské rasy se vynořili a vznikli ze šťastného smíšení rozmanitých ras. Takové příhodné smíšení může nastati i v budoucnosti. Proto nemusí být kreslena budoucnost tak pesimisticky, jak to učinil Gobineau. Hlavní podmínky, nutné k vytvoření ušlechtilé rasy míšením jsou: za prvé „existence výborného rasového materiálu.“ Kde nic není, ani smrt nebere. Za druhé pěstění:
„Rasy, jako řecká, římská, frankská, švábská, italská, španělská v údobí své slávy, maurská, anglická a takové zvláštní zjevy jako arijští Indové a Židé, – vznikly jen stálým pěstěním. Vynořily se a zmizely před našimi zraky. Pěštění znamená produkovat potomků v obvodu kmenového příbuzenství a vymícení příměsků cizí krve.“
Za třetí: „umělý výběr“, tj. eliminace nebo bránění rozplozování nižšího stupně rasy a usnadňování rozmnožování dokonalejších individuí. Za čtvrté: krevní křížení s jinými homogenními rasovými skupinami. Za páté: „jen úplně určité, omezené krevní míšení přispívá k zušlechtění rasy, nebo dokonce ke vzniku nové“. Všechny známé mocné a ušlechtilé rasy vznikly spolupůsobením těchto pěti podmínek.
Když určil tyto zásady, postupuje Chamberlain k podrobné analyse řecké a římské rasy a jejich přínosů. Počínaje údobím „chaosu“ na počátku středověku rýsuje počátek a objevení se teutonské rasy a původ a vstup Židů do západních dějin. Na jedné straně obdivuje autor Židy pro zachování jejich rasové čistoty a vidí v ní pramen rostoucí moci Židů. Na druhé straně jako Gobineau a mnozí jiní zastává názor o jejich zhoubném vlivu na naši civilisaci. Zůstávají stále „cizinci mezi všemi národy“. Pomocí panovníků a šlechty, kteří potřebují jejich peněz, byli Židé vždy krutými vykořisťovateli a nemilosrdnými ničiteli všech národů. Humanitou, velkodušností a přezíráním rasového problému Indoevropany v posledních stoletích vliv Židů stoupal a naši dobu můžeme označit za „židovský věk“.
Teutoni, představující šťastné smíšení různých arijských ras, jsou skutečnými tvůrci civilisace XIX. století. Jsou vysocí, světlí, dlouhohlaví, odvážní, energičtí, vynalézavého, loyálního a svobodného ducha. „Svoboda a loyalita jsou dva kořeny germánské povahy“. Asimilovali dědictví minulých civilisací a stvořili novou, skvělou, krásnou a velkou naši civilisaci. Luther, Immanuel Kant, Newton, Charlemagne, Shakespeare, Dante, Nelson, Montesquieu, R. Wagner a vlastně všichni velcí vůdcové středověku a novověku byli Teutony. V minulých stoletích však Teutoni potírali a ovládali všecky ostatní polokrevné a Židy. V nynější době boj mezi Teutony a Židy a jinými neteutonci pokračuje. To jest podstatou rasové filosofie dějin.
Úvod do díla H. S. Chamberlaina (převzato z P. Sorokin – Sociologické nauky, Praha 1936, str. 184 – 187)
Následuje pět Chamberlainových přírodních zákonů, vedoucích ku šlechtění a zachování rasy, tedy ke zvýšení jejího nadání a způsobilosti.
1. První základní podmínka jest bezesporně výborný materiál. Kde ničeho není, ztrácí i král svá práva. Když se někdo však táže, odkud přichází tento materiál?, odpovídám, že to nevím, jsa v této příčině zrovna tak nevědomý jako největší všech učenců, a poukazuji zde ke Goethovi, vznešenému světovému mudrci, jenž děl: „Co už více nepovstává, nemůžeme si mysliti jakožto vznikající. Vzniklého nechápeme.“ Kam až náš pohled sahá zpět, vidíme lidi, vidíme, že jsou podstatně různi ve svém přirozeném založení, a vidíme, že jedni mají silnější zárodky rostu než druzí. Jen jedno lze tvrditi, aniž bychom opustili půdu historického pozorování: vysoká výbornost stává se zvolna zjevnou jenom zapříčiněním zvláštních okolností, roste vynuceným očiňováním; jiné okolnosti mohou ji úplně nechat zakrněti. Boj, v němž zahyne z domu slabý lidský materiál, zoceluje silný materiál; kromě toho boj o život posiluje tento silný materiál vyloučením živlů slabších. Dědictví velikých ras vidíme stále v zápase, i u metafysických Indů.
2. Existence zdatných lidí neposkytuje daleko ještě nadměrnosti; takové rasy, jako Řekové, Římané, Frankové, Švábové, Italové a Španělové z doby květu, Maurové, Angličané, takové abnormní zjevy, jako arijští Indové a Židé, povstávají jenom trvalým pěstěním uvnitř téhož plemene (Inzucht). Vznikají a zanikají před našima očima. Plození potomstva výlučně v užším kruhu kmenovém s vyvarováním se všelikého smísení s cizí krví jest druhá základní podmínka vzniku a trvání ušlechtilých ras.
3. Ani toto pěstění uvnitř téhož kmene nestačí k plnému dosažení cíle. S ním ještě musí jíti ruku v ruce pohlavní, přírodní výběr. Nejlépe poznáme tento zákon, studujeme-li zásady umělého chovu v říši rostlinné a zvířecí. Jest zajisté málo věcí, které by naše představy o tvárných možnostech života tolik obohacovaly. Nahlédli-li jsme, jaké divy způsobuje výběr, jak se vypěstuje běhoun nebo jezevčík nebo „nadměrné“ chrysanthenum, pozvolna a pečlivým vylučováním všeho méněcenného, potom uznáme týž jev působivým i v lidském pokolení, ač zde nikdy nemůže vystoupiti tak jasně a určitě jako tamto. Za příklad uvedl jsem dříve Židy; pohazování slabošských dítek jest jiný příklad a bylo zajisté z nejblahodárnějších zákonů Řeků, Římanů a Germánů. Kruté časy, které přežije jen silný muž, vytrvalá žena, působí v podobném smyslu.
4. Málo pozornosti bylo dosud věnováno dalšímu základnímu zákonu, který se mi zdá s plnou jistotou vyplývati z dějin, zrovna jako jest zkušenostním faktorem zvířecího chovu: vzniku kromobyčejných ras předchází bezvýminečně krevní smísení. Jak praví ostrovtipný myslitel Emerson: „Zakládali jsme si na čistém původu, ale přiroda miluje očkování.“ O arijských Indech nemůže arci v této příčině ničeho vypověděti; jejich prvotní dějiny ztrácejí se v mlhavých dálkách; naproti tomu fakty, týkající se Židů, Hellénů a Římanů, leží jasně před očima, neméně jasně ve příčině všech evropských národů, kteří se vyznamenali výkony celku a zplozením velikého počtu „nadměrně“ nadaných jedinců. Nikdy se nestalo tak důkladné a příznivé smisení jako v Řecku; z jednoho společného prakmene vyšlí tvoří na rovinách, oddělených horami a mořem, karakteristicky odlišné kmeny, provozující honbu, plavbu, rolnictví atd., a nyní nastane mezi těmito rozrůzněnými částmi směšování, jak by si je uměle pěstující rozum nebyl dokonaleji mohl vypočítati. Bylo nejprv putováno od východu na západ, později opačně od západu na východ přes Egejské moře; mezi tím kmeny nejzazšího severu (v první řadě Dorové) pronikli až na nejzazší jih, při čemž vytlačili ty nejušlechtilejší, kteří se nedali podmaniti, z jihu na sever, odkud sami přišli, anebo přes moře na ostrovy a na hellénské pobřeží Asie. Každé takové pošinutí však podmiňovalo krevní smísení. Tak táhli na př. Dorové ne všickni na Peloponnes, nýbrž části jich zůstaly seděti na každé stanici svého pozvolného putování a smísili se tam s dřívějšími obyvateli. Kde nastalo nejšťastnější smísení, tam povstalo nadměrné nadání: v Novo-Jonsku a v Attice. Nejpoučnější jsou dějiny vzniku attického, specielně athenského lidu. Právě v Attice (jako vůbec pouze v Arkadii) zůstalo původní pelasgické obyvatelstvo pevně seděti, „nebyvši nikdy cizí mocí vypuzeno“. Avšak pobřeží náležejíce k ostrovnímu moři zvalo k stěhování. A tu vnikali kmenově příbuzní Řekové s této i oné strany moře do vnitřku a směšovali se pomalu s dřivějšími obyvateli. Na to přišla doba zmíněného již dorského stěhování; Attika však ho zůstala ušetřena; a tu se tam utekli mnozí se všech stran světa, z Bootie, Achaje a Messenie, z Argu a Aeginy atd. Tito noví přistěhovalci byli převážnou většinou jednotliví vyvolení mužové, mužové ušlechtilého, často královského rodu. Jimi nastalo veliké obohacení malé země pravou rasovou šlechtou. Potom teprve z této pestré směsi povstaly ony Athény, jimž lidstvo více děkuje, než by možno bylo vypočítati.
Nejmenší úvaha ukáže nám, jak týž zákon se osvědčuje u Němců, Francouzů, Italů a Španělů. Jednotliví germánští kmenové na př. jednají jako čistě brutální přírodní síla, až se počnou spolu směšovati; vizme, kterak Burgundsko, bohaté znamenitými muži, důkladným smísením germánského živlu s románským nabývá svého zvláštního obyvatelstva a v následcíh dlouho trvajícího politického osamění je vytváří v karakteristickou individualitu; Frankové vyspějí k plné síle a darují světu nový typ lidský tam, kde splynou s dříve přišlými germány a s Galloromány, anebo tam, kde, jako ve Frankách, tvoří právě spojovací bod nejrůznějších německých a slovanských živlů; Švabsko, vlast Mozartova a Schillerova, obydleno jest polokeltickým kmenem; Sasko, jež dalo německému národu tolik největších jeho mužů, obdrželo obyvatelstvo slovanskou krví zmlazené; a nedožila se Evropa v posledních třech stoletích, že nově povstalá národnost, v níž smísení krve bylo ještě mnohem důkladnější, národnost pruská, svojí silou se vyšinula za vůdce celé německé říše?
Rasa anglických plnokrevních koňů byla zplozena křížením arabských hřebců s obyčejnými (ovšem vybranými) anglickými kobylami, čehož následoval chov uvnitř téhož plemene, avšak tak, že nové křížení mezi různými kusy nepatrně odchylnými nebo také s araby čas od času jest radno; jedna z nejušlechtilejších bytostí, kterou se příroda může vykázati, tak zvaný „pravý“ novofundlanďan, povstal z křížení mezi eskymáckým a francouzským štvacím psem, potom následkem odoučenosti Novofundlanska trvalým chovem zušlechtěn, a v jednotlivých exemplárech do Evropy přinesen, zde výběrem byl na nejvyšší stupeň ušlechtilosti vypěstován. Snad se usmívá mnohý čtenář, když opět a opět mluvím o chovu zvířat? Zajisté však jsou životní zákony veliké, jednoduché zákony, jež obnímají a utvářejí všecko živoucí; nemáme věru nejmenší příčiny považovati lidské pokolení za vyjímku; a jelikož právě vzhledem ku pěstění rasovému nejsme s to dělati pokusy s lidmi, musíme bráti na radu pokusy učiněné na zvířatech a rostlinách.
Nemohu věru ukončiti rozpravu o čtvrtém zákoně, aniž bych poukázal na jinou stránku tohoto směšovacího zákonu, že totiž trvalé pěstění uvnitř velmi malého kruhu vede časem ke zrůdnosti a zvláště k neplodnosti. Nesčetné zkušenosti chovu zvířat to dokazují. Dostačuje potom někdy jediné skřížení jenom na jednotlivých členech smečky předsevzaté, aby oslabená rasa opět oživla a pohlavní plodnost se opět dostavila. U lidí už se stará láska tak vydatně o osvěžování krve, že jenom ve vysokých šlechtických kruzích a některých královských rodinách můžeme pozorovati rostoucí úpadek duševních a tělesných vloh následkem směšování ve velmi úzkém kruhu. Nejmenší vzdálení se ve stupni příbuzenském těch, kdož se manželsky spojují, dostačí zjistiti vysoké přednosti slučování téhož plemene s vyloučením těchto škodlivých následků. Vidí však každý, že se ohlašuje jakýs tajemný životní zákon, životní zákon tak naléhavý, že v říši rostlinné jsou ponejvíce nejsložitější zařízení, aby se zlým následkům předešlo a aby bylo zároveň postaráno, aby, jestliže mužský zárodkový pel nelétá ve vzduchu, hmyzem byl od jedince k jedinci přenášen. Poznání takového, zjevně základního zákona zavdává podnět k domněnce, že vznik vynikajících ras, z původního pronikání různých kmenů, jak jsme je pozorovali v dějinách, nebyl nahodilý; spíše historické fakty jsou dalšími doklady, že krevní smísení poskytuje pro vznik ušlechtilých ras zvlášť příznivé fysiologické podmínky.
5. Ještě pátý zákon dlužno zde uvésti, ač jest týž více omezovací a objasňovací, než aby přinášel nový živel do otázky rasové. Jenom docela určitá, omezená krevní smísení jsou zušlechťováním rasy, vztažmo vzniku nové rasy na prospěch. I zde poskytuje nám chov zvířat nejjasnější, zcela určité příklady. Krevní smísení musí býti časové přísně omezeno a kromě toho musí býti účelno; nikoliv libovolná smísení, nýbrž jen určitá mohou dáti podklad pro zušlechťování. Časovým omezením chci říci, že příliv nové krve musí se státi co nejrychleji a potom přestati; stálé, trvalé směsování krve zničí i nejsilnější rasu. Krajní příklad máme na smečce chrtů, který byvši jen jedinékrát skřížena s buldogy, nabyla tím odvahy a vytrvalosti; naproti tomu učí další pokusy, že při pokračování takového křížení povahy obou ras mizí a zůstanou bezpovahoví bastardi. Volné křížení ničí charaktery. Určité účelné omezení vztahuje se k tomu, že jenom jistá křížení, nikoli všecka, zušlechťují. Jsou smísení, která místo zušlechtění obě rasy zkazí, a kromě toho často se stává, že jisté cenné dvou různých typů nemohou spolu splynouti; v tomto případě řídí se jedna část potomstva dle jednoho z rodičů, druhá podle druhého, ale přirozeně se smíšenými rysy, anebo se objeví vlastní, praví míšenci (-bastardi), bytosti, jejichž tělo činí dojem, jakoby bylo sešroubováno z částí k sobě nenáležejících a jejichž duševní vlastnosti odpovídají tělesným. Při čemž jest ještě poznamenati, že spojení bastarda s bastardem dokonává úplný zánik všech a každé vynikající rasové vlastnosti se náramnou rychlostí. Nelze tedy nikterak se domnívati, že smísení krve mezi různými kmeny rasu zušlechťuje za všech okolností a působí jakožto obohacení jejích vloh vlohami cizími. Tomu jest tak jenom za řídkých, určitých podmínek a přísného omezení, jinak smísení krve vede ke zrůdnosti. Zvláště jedna věc se tu ukazuje zřejmě: že smísení dvou velmi rozdílných bytostí jenom tehda vede k utvoření ušlechtilé rasy, děje-li se co nejvíc zřídka a následuje-li přísné pěstění téhož plemene (jako anglického plnokrevného koně nebo novofundlanďana), naproti tomu smísení jest úspěšno, jen kde se děje mezi blízkými příbuznými, mezi příslušníky téhož základního typu. I zde nemůže býti nikdo na omylu, kdo zná obšírně výsledky chovu zvířat, že dějiny lidstava před námi a okolo nás poslouchají téhož zákona. Přirozeně nevystupuje to zde hned se stejnou zřetelností; nejsmeť s to, jistý počet lidí dáti do ohrady a činit s nimi pokusy po několik pokolení; ostatně čím jest koni rychlost, psovi plasticky pohyblivá postava, tím jest člověkovi duch: sem u něho se vhání všecka životní síla, zde se soustřeďuje proto jeho měnlivost a právě tyto rozdíly v povaze a rozumnosti nejsou oku viditelny.
Přece však dějiny provedly pokusy ve velkém slohu a každý, jehož oko neulpí na jednotlivostech, nýbrž se naučilo přehlížeti veliké komplexy, každý, kdo sleduje duševní život národů, objeví množství dokladů pro tento zákon. Povstaly-li na př. nadměrně nadaná attická a neslýchaně moudrá a silná římská rasa smíšením více kmenů, tož byly to blízce příbuzné a ušlechtilé, čisté kmeny, a tyto živly byly potom tvořením států po staletí zvenčí uzavřeny, tak že měly kdy splynouti v nový, pevný útvar; když potom tyto státy se staly každému otevřeny, zaniká rasa, a to v Athénách pozvolna, protože tam následkem politického postavení nebylo lze ničeho zvláštního se domoci, smísení tudíž dělo se tam pozvolna a to ještě ponejvíce jen s indoevropskými národy, v Římě pak se strašlivou rychlostí, když Marius a Sulla květ pravých Římanů povraždili, prazdroj ušlechtilé krve tudíž zastavili a zároveň osvobozením otroků přívaly afrikánské a asiatské krve v národ přivodili, tak že Řím záhy se stal dostaveníčkem všech mesticů (míšenců) světa, cloaca gentium. Podobné pozorujeme na všech stranách. Vidíme Angličany vyrůstati ze vzájemného pronikání oddělených, avšak blízce příbuzných germánských kmenů; normanský vpád dává tu jakési poslední okořenění, poslední lesk; naopak děje-zeměpisné podmínky přivodily, že příbuzensky poněkud dále stojící Keltové zůstali stranou a ještě dnes jen pozvolna splývají s panující rasou. Jak zřejmě povzbudivě působí na obyvatelstvo Berlína (ještě do dnes) přistěhování francouzských Hugenotů, dost cizích, aby život novotou obohatili, dost nepřátelských, aby se svými pruskými hostiteli neplodili sešroubovaných bastardů, nýbrž povahou silné muže řídkého nadání! Chtíce viděti toho opak, potřebujeme jen popatřiti do Jižní Ameriky. Je-li ubožejšího pohledu, než podívaná na jiho-americké míšenecké státy? Tak zvaní divoši středoaustralští žijí daleko harmoničtější, důstojnější, řekněme, „světější“ život než tito bídní Peruánci, Parguayci atd., míšenci dvou a často více neslučitelných ras ze dvou kultur, jež ničeho neměly společného, ze dvou vývojových stupňů, příliš různých stářím a postavou, aby mohly vejíti v manželství, dítky protipřirozeného smilstva. Kdo se chce vážně poučiti o významu rasy, může se hodně naučiti na těchto státech, ať jen vezme do ruky statistiku, najde nejrůznější poměry mezi čistě evropským, vztažno čistě indianským obyvatelstvem a meziobojdruhým; i uvidí, že poměrná zkaženost drží krok se směšováním krve. Vezmu dva krajní případy, Chile a Peru. V Chile, jediném z těchto států, který může činiti jakýsi skrovný nárok na pravou kulturu a který prokazuje také poměrně spořádané politické poměry, jest asi 30 procent obyvatelstva ještě čistě španělského původu a tato třetina už dostačí, aby zadržela mravní rozklad; naproti tomu v Peru, jež ostatním republikám předcházelo příkladem dokonalého mravního i hmotného úpadku, není více žádných Indoevropanů čisté rasy; s vyjímkou necivilisovaných ještě Indiánů vnitra sestává tam veškeré obyvatelstvo z Cholosů, Mustiů, Fustiů, Terceronů, Quarteronů atd., kříženců mezi Indiány a Španěly, mezi Indiány a černochy, Španěly a černochy, dále mezi různými rasami a oněmi míšenci, anebo křížení míšenců mezi sebou; v poslední době přibylo k tomu mnoho tisíc Číňanů …. Tu vidíme Virchowem i Ratzelem touženou promiskuitu u díla a vidíme také, co z toho pochází! Arci jest to velmi krajní příklad, ale tím poučnější. Kdyby veliká moc okolní civilisace takový stát se všech stran uměle nepodporovala, kdyby na př. nějakou náhodou byl odříznut a sám sobě ponechán, upadl by v krátké době v úplné barbarství, ale nikoliv v lidské, nýbrž v barbarství zvířecí. I zde ponechávám čtenáři další k uvažování a sbírání dokladů vzhledem k tomuto přírodnímu zákonu, jenž nám ukazuje, že každé smísení krve jest nebezpečné a může přispěti k zušlechtění rasy jen za jistých výhrad, jakož že velmi mnohá křížení bezvýjimečně jsou škodliva; má-li čtenář oči otevřeny, tož najde pro tento zákon jakož i pro ostatní čtyři v přítomnosti i minulosti dost dokladů.
To jest tedy těch patero principů, jež zdají se mi býti základními: jakost materiálu, pěstění téhož plemene, výběr, nutnost krevního směšování, nutnost volbou i časem přísně omezeného krevního směšování. Z těchto principů vyplývá zase další důsledek, že vznik vysoce ušlechtilé rasy lidské mezi jiným závisí také na určitých historicko-geografických podmínkách; jimi právě dokonává se bezvědomky ušlechtění základního materiálu, jakož i pěstění téhož plemene i výběr. Že byla doba devatenáctého století, kdy učení badatelé (Buckle v čele) mohli určiti, že zeměpisné poměry plodí rasy, tož učení toho jest políčkem dějinám i všemu pozorování. Naproti tomu každý jednotlivý z těchto zákonů, k tomu pak jmenovitě příklady z Říma, Řecka, Judska, Anglie a Jižní Ameriky dávají tak zřejmě chápati, na kolik historicko-geografické podmínky přispívají, nýbrž přímo při tom tvoří rozhodující moment, že mohu upustiti od dalších vývodů.
Vyšlechtění a udržení ušlechtilé rasy (převzato z H. S. Chamberlain – Základy devatenáctého století, Praha 1910, str. 276 – 285)
|Autor: Midilird|Zdroj: radicalrevival.wordpress.com|27.3.2014|
